ZLODĚJ V DOMĚ!
VRR! VRR! CO TADY DĚLÁŠ! VRRRR! SICE NEVÍM, KDE SES TU VZAL A CO PŘESNĚ S TEBOU JEŠTĚ BUDU DĚLAT, ALE ROZHODNĚ TĚ TADY NEHODLÁM JEN TAK TRPĚT, KDYŽ SE TU TAK ROZTAHUJEŠ!!! VRRRR! HAF! HAF! PÁNÍČCI, KDE JSTE!? HAF! MÁM HO TOLEROVAT, NEBO RADŠI VYHNAT?! HAF! VRRRR! HAF!
.........................
Asi tak nějak mohl vypadat, soudě podle reakcí, proud myšlenek v Sirově hlavě dnes odpoledne, když mu do pokoje náhle přišela nečekaná návštěva... Nemohl vědět, že je to pánečky předem domluvená návštěva zkušeného vojenského kynologa, který se oblékl do ringa, aby byl připravený i na případný razantnější útok psa bránícího si své...
A to vše proto, aby panička dokázala pánečkovi (který o tom pochyboval...), že ten náš pes, který má tak rád lidi; který, když ne přímo vítá, tak přinejmenším přátelsky toleruje všechny NÁMI PŘIVEDENÉ návštěvy, se bude projevovat jako správný hlídač, když ta "návštěva" přijde nezvaná... Chtěla mu dokázat, že na lidi dobře socializovaný pes, se zdravým sebevědomím, neznamená pes, který ztratí dobré vlastnosti dobrého hlídače. Že socializovat na lidi neznamená potlačovat hlídání, ale spíše, řekněme, ho usměrňovat.
Vše probíhalo takto: Do pokoje, kde byl Sir, vešla ona osoba. Sir ji okamžitě zaregistroval, ale nejprve se prý spíš rozhlédl, kde je ještě kdo... To mu ale zabralo asi jen dvě vteřiny, a hned začal zprvu tlumeně, za chvíli pak i dostatečně hlasitě, aby to bylo slyšet i ve vedlejší místnosti (kde jsem byla...) výhružně vrčet, v postavení přímo proti vetřelci, pak, když se postava začala hýbat směrem k němu, se i rozštěkal... Bylo domluveno, že v tuto chvíli přijdu a budu Sira za jeho hlásící reakce chválit... Já byla spokojená, takže s pochvalou pro psa nebyl žádný problém :-), i když jsem v tu chvíli ještě nevěděla, jestli hlásil spíš pro to, že se bál, nebo proto, že pln odvahy, dával najevo, že se bude bránit...
Osobně jsem považovala misi za splněnou, byla jsem spokojená z hlásícího hlídače a chtěla se "zloději" poděkovat a skončit... Ale ten řekl, že si dáme ještě aspoň jedno kolo, protože pes nevypadá, že by snad byl nějaký strašpytel, že na něho bude víc tlačit, útočit, a pokusíme se ho vyprovokovat až do té míry, aby měl snahu "zloděje" zahnat, případně ho i kousnout... Že na to má, tak proč mu nedopřát větší úspěch a zvednout ještě více sebevědomí... Když jsem projevila obavu, aby mi pak třeba nezačal napadat návštěvy, tak mi bylo řečeno, že návštěvy se snad nebudou chovat tak, jako to bude dělat on jako "zloděj". A na tom něco je, tak jsem souhlasila...
Opakovala se předchozí situace s větší razancí vůči psu. Ten se ani tentokrát nedal zahanbit: vrčel, štěkal, a ve chvíli, kdy jsem přišla a naznačila mu, že je žádoucí i "držení", tak se osmělil i kousat do nastavujícího se mu rukávu...
Tak jsme mu po chvíli dopřáli i třetí kolo...
A to už bylo prý i se silnějším držením rukávu, "zloděje" jakože zahnal až přes chodbu do další místnosti, takže pro psa ohromný úspěch! :-) A myslím, že velikost úspěchu není nijak výrazně umenšena tím, že vše se odehrávalo za mé verbální podpory. I sám figurant řekl, že si myslí, že už teď (bez dalšího nácviku, který ale ani v budoucnu úplně nevylučujeme - opakování matkou moudrosti...) by pes určitě obdobnou situaci zvládl sebejistě, protože i jeho prvotní reakce byla dostatečně výrazná. Zvláště s ohledem na to, že nikdy nebyl pro obranu trénován!
A pánečkovi byl podán důkaz hlídače... :-)
Pro úplnost dlužno dodat, že mezi prvním a druhým kolem se odehrálo jakési mezikolo, které jsme na výsledkové listině anulovali:
Protože jsem měla po úspěšném hlásícím prvním kole za to, že už je po akci, nechala jsem otevřené dveře do všech místností, takže Sir se mohl pohybovat jako obvykle po celém bytě. Jenže pro nácvik bylo vhodnější, abych při příchodu figuranta ke psu já byla zavřená v jiné místnosti, aby pes tak byl nucen hodnotit situaci sám a reagovat na ni. Jenže on zrovna odešel do jiné, než kde měl být... Já ho tedy poslala povelem, který schválně nechci zveřejňovat, do jeho pelechu, a zavřela dveře...
... a po chvíli štěkotu po příchodu "zloděje" mě volá figurant zpět do chodby, aby mi oznámil: "On má ten povel asi opravdu zafixovaný: sice na mě štěká, hlásí, ale jakoby věděl, že má být přece v pelechu, kdyžs ho tam poslala, tak se nehne, aby šel proti mně... Kdybych chtěl fakt krást, tak sice by mě nahlásil, ale asi bych si odnesl, co bych chtěl... Musíš ho uvolnit..." :-) Já si myslím, že tak reagoval spíš z nejistoty, co vlastně má všechno dělat, a plech je přece jistota - zvlášť, když jsem po něm vlastně i chtěla, aby tam byl... Ale když jsem Sirovi dala volno, už to šlo, jak mělo, a proběhlo "regulérní" druhé kolo... :-)
Takže ačkoli i páneček doufá, že nebude služeb hlídacího psa nikdy potřeba, je dobré, když se při zkoušce ukáže, že by tuto pozici zvládl!
Zlodějové, třeste se a střežte se k nám přijít - nemuselo by se vám podařit nezpozorovaně odejít!