Vytrvalostní zkouška Boxerklubu České republiky

     Dnes jsme měli moc prima den! Vytrvalostní! :-)

     Panička se kdysi dočetla v časopisu Pes přítel člověka o zkoušce, které je třeba psům a fenám plemene německý boxer, aby byli zařazeni do "výběrového chovu", ale která je přístupná - po domluvě - i psům a fenám de facto jakéhokoli plemene, které si na ni troufne. Což my si troufli... ;-)

    Protože v sekci "Pracovní úspěchy" nabízíme přesný popis zkoušky, nebudu se tu nějak obšírně vypisovat o jejím obsahu, pouze si dovolím nabídnout osobní dojmy z dnešního dne:

a) cesta na místo nebyla opět jednoduchá - stejně jako na APZ CUP, ani tentokrát se neobešla bez bloudění... :-( Ne však vinou nějaké špatně značené objížďky, jako tomu bylo ve Vanově, ale opravdu jen z důvodu špatné orientace paničky na silnicích druhé a třetí třídy, kudy jsme  museli jet... A ptejte se v neděli v šest hodin ráno v takových místech někoho na cestu...! To ujedete i pěkných pár kilometrů, než zjistíte, kde vlastně jste... Místo plánovačem ukázaných cca 85 km (a 1 a půl hodiny jízdy) jsme najezdili kilometrů přes 130 a jeli to přes dvě a půl hodiny! Ještě štěstí, že panička vyjela s půlhodinovou časovou rezervou oproti plánovači - a pan rozhodčí nespěchal...

b)  V místě samém už nás čekaly ale jen samé příjemné věci: usměvaví a přátelští lidé, pro které jsme byli za raritku (většina prý předem nevěděla, jak vlastně appenzellský pes vypadá); perfektně organizátorsky zvládnuté zázemí pro psy i pánečky na startu, trati i v cíli; krásná trať pro běh přes malebnou vesničku, pole, louky, místa s výhledem, takže ani opakovaná "kolečka" nebyla nezáživná; pěkné počasí... Vážně nevím, co by bývalo bylo mohlo být lepší...! Všem organizátorům a účastníkům skládám hold! Zvláště obdivuji dva pánečky, kteří trať absolvovali "běžmo", a kondici téměř osmileté zlaté retrívřice, která také s úspěchem absolvovala! :-)

     I z toho je možná vidět, že zkouška je skutečně zvládnutelná, pokud je pes alespoň trochu zvyklý na pohyb, v kondici... Není ale zase až tak úplně pro každého - dle slov účastníků třeba zrovna netrénovaný boxer by možná do cíle nedošel... Samozřejmě je rozdíl v plemenech: aplík má určitě i díky delší čenichové partii oproti boxerům výhodu při dýchání, běh pro něj není tak zátěžový...  Náš osobní trénink nebyl nijak extra náročný - na kole a u kola nás to baví oba: někdy spolu jedeme dvě hodiny bez přestávky; jindy třeba sice s přestávkou, ale na plavání; někdy jezdíme "sprintem" (ne až tak daleko, ale zato rychle). I v průběhu dnešní zkoušky Sir zvládal být skoro pořád v čele (chtěla-li jsem ostatním účastníkům dopřát klid od "pracovního" štěkotu honáckého psa, musela jsem je holt předjíždět ;-) ...), když mi v posledním kole začaly pro udržení vedoucí pozice docházet síly, dokázal mi ještě i do kopce pomoci tahem... A v cíli nám řekli: "Už to skončilo - a Ty ses ještě ani pořádně neproběh', viď!" :-)

     Nemyslím si ani, že by ji nezvládl snad jakýkoli jiný aplík, protože mezi námi snad žádný ani nemůže být úplný "gaučový" typ! Že jsme se Sirem pravděpodobně první v plemeni, není jistě známkou fyzické nezdatnosti appenzellů či jejich páníčků, spíše to připisuji neznalosti možnosti složení této zkoušky - a do budoucna bychom nemuseli přece zůstat jediní, ne?! Není to snad dobrý tip pro ty, kdož (jako my...) nejsou zrovna právě "cvičákovými" typy?! A proč si nepřidat "zkouškový" záznam do PP?! Co říkáte!?! Už hledáte Vám nejbližší územní pobočku Boxerklubu ČR?!? Věřím, že Vás tam uvítají stejně vstřícně jako nás v té brněnské!

c) Aby snad nebylo příjemného málo, byla jsem mile překvapena a potěšena i dárečky, které jsme dostali: já hrneček s motivem žíhaného boxera a Sir medaily se zlatým boxerem.

d) Cesta domů už probíhala v pohodě, jeli jsme správně, takže nám na cestu domů stačilo kilometrů 100... ;-) Přestávku jsme si dopřáli u malebného rybníčku, kde panička posvačila a pes se vykoupal... Pohoda!

     K té malebnosti musím ještě dodat: Vysočina je vážně nádherný kraj!!! Zpětně jsem si na mapě vyhledala, že jsme projížděli Hornosvrateckou a Křížanovskou vrchovinou - a jedna hezčí než druhá! :-) Kvůli jitřnímu růžovému nebi nad obzorem lemovaným kopci a lesy jsem musela zastavit, abych tu krásu viděla celou, a ne jen část ve zpětném zrcátku! (To jsme ještě nebloudili, byl čas se kochat... Větší klid na pozorování okolí byl na zpáteční cestě...)

     Počasí taky vyšlo "jedna báseň" - zkrátka podtrženo, sečteno, jak jsem psala v úvodu: MOC PRIMA PRVNÍ PODZIMNÍ DEN!!! Děkujeme! Boxerům a jejich páníčkům ZDAR!♥

P.S. Fotodokumetace v naší galerii...