Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne...

     Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by se nás to mohlo týkat (byla jsem přece tak rozumná: vybírala "správný" tvar, nepřetahovala se apod.!), a přece:

     Při ranní procházce v lese jsem si vybrala pěkný kulatý kámen a hodila... Jako už tolikrát... A Sir by ho zase býval byl s radostí a ochotou přinesl, případně by se chvíli "narozčiloval", že mu v tom sněhu, kterého je letos ještě tolik, nejde snadno uchopit, zaštěkal by si, zaskákal, "podupal" packami, od radosti se poválel na zádech; aby mi ho pak přinesl, abych ho mohla hodit znovu... Kdybych ovšem nehodila tak nešikovně, že se po něm ohnal a chňapl po něm ve vzduchu...! :-( :-( :-(

     Ani nezakvikl, jen poodskočil, trochu naklonil hlavu dopředu (nejistota, co se to stalo, překvapení, bolest...) - a z mordy mu kapala krev... Hned jsem viděla, že je zasažený horní špičák na pravé straně!

     Nejsem ani schopná popsat, jakou prudkou vlnu pocitu vlastního kreténství jsem pocítila! Já kráva! Blbka! Ta kráva je inteligentnější, než já - ta by kámen neházela!!! Sire, ukaž, co jsem ti to udělala?! Já vím, jsem blbá! No, snad je to jen ten kousek špičáku! Tak pojď, jedeme na veterinu...

.............................

     V ordinaci už mu krev nekapala, dal se klidně prohlédnout, a bylo zřejmé, že na ulomeném špičáku se ukazuje zubní dřeň... Službu konající paní doktorka stav konzultovala s majitelem a vedoucím lékařem kliniky a domluvili jsme se, že přijedu ve dvě hodiny odpoledne, kdy tam bude i onen pan doktor a stav zubu vyřeší. Ulevilo se mi, že snad není tak zle, že nám prostě bude do krásy chybět kousek zubu, a můj drásavý pocit viny se TROCHU zmenšil.

     Odpoledne jsme přijeli včas, vcelku dobře naladěni - Sir se během dne neprojevoval jakkoli jinak, než obvykle... Bylo mi jasné, že bude třeba narkózy, ještě jsem si mohla vybrat, zda "do zadku" (méně šetrnou) nebo přes kanylu (prý šetrnější) - tak samozřejmě tu "přes kanylu" (ano, TEĎ jsem se starala, že...! A kámen jsem taky hodila já!) - a byl mi dán k podpisu papír "kdyby pacient zemřel, my za to nemůžeme, byla jste seznámena s riziky" (tak mi to samozřejmě neřekli, ale to je podstata toho papíru... No, nepodepište to, když potřebujete ošetření v narkóze...). Jenže na tom papíru bylo i napsáno, že vzhledem k fraktuře zubu a odhalení dřeňové dutiny se jako léčba navrhuje extrakce!

     " EXTRAKCE?! Já myslela, že budete zub nějak zacelovat, nebo tak něco... Je mi jasné, že mu bude kus chybět, ale celý zub ven?! To vážně není jiné řešení?"

     Paní doktorka: "No, to jste mi musela špatně porozumět..." (Přiznávám, mohlo sehrát roli zbožné přání - tak jsem si to vysvětlení "řešení zubu" dopoledne mohla vysvětlit po svém, příznivěji...) "Mohla byste ještě jet do Brna na kliniku, kvůli posouzení... V tom vám bránit nemůžeme, ale..."

     V tom se do toho vložil i pan doktor: "Je vidět dřeň a je to na špičáku - každá nějaká nástavba by se mu mohla při každém tvrdším skousnutí ulomit, mohlo by se mu to opakovaně otvírat..."

     Zkrátka byla jsem překvapená a zaskočená ze situace, nebyla jsem připravená na to, že se bude trhat zub, a zároveň mi bylo jasné, že odhalená zubní dřeň je de facto cesta do cévního systému celého těla, cesta k čelistní kosti... Argumenty o opakovaných problémech, které by jen prodlužovaly trápení, taky měly něco do sebe... Pes je uchovněný (tj. je jasné, že geneticky má zuby v pořádku);  kvůli pracovnímu uplatnění ten zub nepotřebuje; výstavy vem čert - hlavně ať je co nejdřív v pořádku, ať nemá zbytečné bolesti, ať mu nezpůsobuji víc zlého, než už jsem svou hloupostí způsobila... A taky se říká: raději žádný zub, než jeden bolavý...

     "Tak teda jo... Jděte na to... Ale chtěla bych být u toho, jestli je to možné. Nebojte, nejsem z těch, co by se vám na sále káceli, nebudu překážet, jen chci být s ním, stejně bych nikam nešla, seděla bych v čekárně a měla větší nervy..." Teď byl zase překvapený pan doktor, řekl, že je to hodně nestandardní, ale ne nemožné, tak jestli chci...

     Aplikace narkózy byla zcela bezproblémová, držela jsem si Sira, ani náhubek jsem mu nedávala, povzbudivě na něj mluvila (jako na cvičáku, když se mu daří...), dokud neusnul, což byl okamžik. Vzpomněla jsem si na komentáře některých majitelů psů, jak tuto chvíli těžce nesou, když se pes stává bezvládným, ale pro mě to nebyl nijak nepříjemný zážitek: spícího psa přece vidím většinu běžného dne... Ale také chápu, že záleží moc na okolnostech! Tady nešlo o záchranu života, pes se nevzpíral, ani mu nehrozilo bezprostředně nějaké nebezpečí, vše se odhrálo v klidu... Naopak jsem si vzpomněla, jak nešetrně mu byla aplikována narkóza při rentgenu kyčlí (kvůli preventivnímu vyšetření ohledně dysplazie - před bonitací), kdy se na něho najednou sesypali čtyři lidé, omotali mu tlamu těsným náhubkem, a celkově k němu přistupovali ve smyslu (a to tam tehdy skutečně zaznělo!): "Á, appenzell! To mi tady dobře známe! My už si dáme pozor! My jsme na ně připravení!" Pes se samozřejmě zmítal, jak si nechtěl nechat za takových okolností ani zavést kanylu... Prostě vyšetření kyčlí byla oproti dnešnímu zákroku hrůza! Ale tehdy jsem neměla žádnou zkušenost, podruhé už bych i tam věděla, jak se prosadit (a psa nenechat trápit)! A taky je mi líto, že tak úžasní psi, jakými aplíci jsou, vzbuzují u těch, kteří by je, jak sami tvrdí, měli znát, takové negativní emoce!

..............................

     Na sále jsem stála kousek od zákrokového stolu, několikrát jsem měla možnost nahlédnout zblízka, bylo mi vysvětleno, co a jak... I tam jsem si ale prožila horší a lepší chvilky: to když se při čištění zubů (když už byl vzhledem k okolnostem uspaný, nechala jsem mu nejdříve očistit zuby od zubního kamene, i když ho neměl nijak moc, aby se pak "napravilo" to, co jsem způsobila tím vrženým...) objevilo, že bude třeba trhat ještě jeden - stoličku. Naštěstí po očištění se ukázalo, že jde jen o malý povrchový úlomek, po kterém nezůstal ani ostrý okraj, takže nebylo třeba se tím více zabývat.

     Samotná extrakce špičáku zabrala i s šitím dásně možná i víc, než půl hodiny... Ale vše probíhalo, dle mého názoru a pozorování, bez problémů; špičák jsem si vyžádala s sebou (dali mi ho do peroxidu vodíku, aby se očistil od krve) - smutná připomínka vlastní hlouposti...

.............................

     Na cestu domů jsme nafasovali dávku antibiotik (půl tablety ráno, půl večer po dobu jednoho týdne), prostředek proti bolesti ve stříkačce (stříknout do tlamy zítra odpoledne) a doporučení krmit namočenými granulemi a bránit kousání obecně, aby mu nepraskly stehy. Na kontrolu se dostavit během příštího týdne. A lehčí jsem byla o skoro 3. 200,- Kč (to nepíšu, že bych si stěžovala - jen je to další - finanční - vyjádření mé hlouposti, cena za blbost).

.............................

     V tuto chvíli - večer druhého dne od události - se zdá, že nejhorší už má Sir za sebou - i když by se mohlo zdát, že vlastně jen víc spal, než jindy... Nezdá se, že by nějak trpěl. S podáváním antibiotikových tablet nedělá problémy, chová se stejně rozverně, jako jindy... Doufám, že nenastanou nějaké komplikace a rána v dásni se pěkně zahojí.

    A já jsem nadosmrti poučená! A vše sem vypisuji nejen proto, že mi to pomáhá se s tím vyrovnat, ale hlavně jako varování pro ty, kdož čtou, a byli by snad někdy také v pokušení hodit psu kámen! Vemte si mě jako zářný špatný příklad - a nedělejte to!!! A nemyslete si: já taky věděla, že se to nemá! Dokonce jsem druhé poučovala, jak je lehkovážné a nezodpovědné házet třeba i jen oproti kamenu měkčí klacky - nebo se dokonce o ně se psem přetahovat! Co už z toho bylo zbytečných úrazů zubů, dásní, hrdla! A pak, při vědomí toho všeho, vlastně PŘES vědomí toho všeho... Ne, ani vy nemůžete vzít zpět, co se jednou stane! Ale mnohdy můžete zabránit tomu, aby se to stalo! Buďte tedy rozumnější, než já!

.............................................................................................................................

     Dodatečně jsem se pak ještě snažila vyhledat informace k  problematice fraktury zubu u psů - a nabízím zájemcům dle mého názoru zajímavé odkazy na internetu:

https://www.veterina-info.cz/odborne-clanky/fraktury-spicaku-u-kocek-a-psu-20.html

https://www.veterinarni-stomatologie.cz/stomatologie/zlomeny-zub.html

A především článek MVDr. Fichtela (který kdybych četla dříve, Sir by MOŽNÁ ještě měl, i když ne celý, špičák...) - od str. 49:

Sbornik-Zajimavosti_veterinarni_stomatologie.pdf (2,2 MB)