Stíny

Stíny

Jacques Prévert (v překladu Jiřího Žáčka; z knihy Velké trojhvězdí, nakl. Mladá fronta, 1986)

Jsi tady

naproti mně

ve světle lásky

a já

jsem tady

naproti tobě

s písničkou štěstí

Ale tvůj stín

tam na zdi

žárlivě střeží všecky okamžiky

mých dní

a můj stín

slídí zas ve tvých stopách

tvé svobody

Přesto tě miluji

a ty zas mne

tak jako milujeme den život nebo léto

Ale jako hodiny které jdou po sobě

a nikdy neodbíjejí společně

naše dva stíny pokračují ve vzájemné štvanici

jako dva psi z jednoho vrhu

puštění ze stejného řetězu

oba dva neúprosní k lásce štvou se za ní

věrní jen svému pánovi

své paní

Čekají trpělivě

a přece plni úzkostného chvění

na naše odloučení

čekají

až skončí naše životy

i naše láska

a až jim kdosi hodí naše kosti

aby je popadli

aby je ukryli a zahrabali do věčnosti

a zároveň se sami skryli

v popelu touhy

pod troskami času.