Sir vypráví o prolenošených prázdninách a akčním září
"Takových jsme měli plánů, a nakonec pro nové pracovní povinnosti paničky z nich nebylo nic... :-( Alespoň ne o prázdninách. Ty jsme opravdu prolenošili, i když to v těch letošních strašných vedrech byl možná ten vůbec nejlepší program...
A v září jsme si vše začli vynahrazovat: Nejprve to byl prodloužený víkend v Dolanech u Olomouce, kam panička vezla partičku mladého páníčka na víkendové setkání kamarádů z larpu. V podvečer příjezdového dne jsme se šli vyvenčit na Kartouzku (zřícenina kláštera), kterou jsme poprvé navštívili předloni při APZ Cupu v Radíkově. Panička měla naplánovanou cca 5 km vycházku po značkách, ale nějak to večer netrefila (i když baterku měla s sebou a ještě ani nebyla až taková tma...), takže jsme nakonec z lesa vyšli úplně někde jinde, než původně chtěla. Naštěstí, když se zorientovala, ukázalo se, že směr byl správný a v podstatě jsme šli zkratkou.
Druhý den jsme si přivstali a vyrazili na výšlap po okolí Olomouce (kousek cesty autobusem, a pak po Naučné stezce Kol-kolem Olomouce, ze které jsme si odskočili i na některé jiné naučné stezky). Začali jsme u kláštera Hradisko, přešli přes Černovírské slatiniště, napojili se na inline stezky (lemované právě do sladka uzrálými špendlíky! :-)), odskočili si do zatopené pískovny, přešli chráněné louky, vykoupali se v Poděbradech - tedy já, panička jen smočila ruce... - a protože paničce se zdálo, že nám ten výlet nějak moc rychle utíká, a my nikam nehnali, tak jsem si odskočili z původní trasy, že se podíváme ještě na jednu naučnou stezku. Viděli jsme toho tak o mnoho víc (sedlácké hráze, koně, pěkný bukový háj...), že nás ani tolik nemrzelo naše menší bloudění...
I když mám-li být upřímný, když paničce praskl puchýř, a pár kilometrů přemáhala bolest při každém kroku, tak i nadávala na špatné značení stezek - a byla ráda, že měla s sebou mapu. V jednu chvíli byla dokonce dost naštvaná, když si na ceduli přečetla, že přechod přes řeku Grygavu je po cca kilometru uzavřen, ale měla svůj plán, na patě prasklý puchýř a jasně daný odjezd zpátečního autobusu, takže naznala, že není jiné cesty, než se přinejhorším přebrodit! Naštěstí to s tím mostem nebylo tak strašné: sice byl oficiálně uzavřen kvůli havarijnímu stavu, ale nebyli jsme první ani poslední, kdo ho přes zákaz přešli, a bylo zjevné, že cedule je tam spíše jako pojistka toho, kdo ho má ve správě, než proto, že byste riskovali život, když na něj vstoupíte - čímž tam nikoho neposílám, ani nenavádím k neuposlechnutí výzev, jen hodnotím, co jsem viděl - a přešel...
Kousek za uzavřeným mostem jsme si s paničkou asi tři čtvrtě hodinky odpočinuli v blízkosti památného Hromova dubu a zbytek cesty absolvovali v pohodě a na autobusovou zastávku přišli s velkou časovou rezervou, takže - aby se nám nezkrátily žíly - si ještě prošli i její okolí. Jestli jsem to dobře spočítal, nachodili jsme ten den ke třiceti kilometrům - na dogtrekaře málo, na nás tak akorát, abychom se zase těšili na další výlet.
Neděle byla odpočinková: zatímco já lenošil, panička si zašla na mši do místního kostela a přišla ve velice povznesené náladě z atmosféry, kterou tamní komunita mladých lidí spolu s knězem vytvořili - v našem "domácím" kostele tolik mladých nezažila... Odpoledne jsme se procházeli po nejbližším okolí, zašli na Svatý Kopeček k bazilice, pak vyzvedli kluky (my bydleli na hotelu, oni si užívali soukromí a kamarádů na chatě jednoho z nich) a odjeli, příjemně unavení a odpočatí zároveň, domů.
A druhý výlet na sebe nenechal dlouho čekat: hned další sobotu jsme vyrazili na místo, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl - do Jedovnic , k rybníku Olšovec, kde náš klub pořádal výstavu. Na tu jsem nahlášený nebyl, ale odpoledne jsem se předvedl při svodu plemeníků. Nedělám si iluze (přecijen vím, jako mám s mnohými uchovněnými fenkami příbuznou krev...), ale snad jsem se líbil! A i kdyby ne, rozhodně jsme si všichni (tenotkrát s námi byl i mladší páníček) užili pěkný den! Původně jsme chtěli i ve volném čase obejít rybník a podívat se k Rudicím na propadání, ale zrovna ten den se konal na rybníku hon na kachny, takže cesta byla uzavřena. Nicméně jsem se alespoň stal svědkem takového lovu (vyparádění lovci kolem rybníka, palba nad vodu - těch kachen mi bylo sice trochu líto, ale všechny je nepostříleli... - a kolegové retrívři v akci - a já jsem všem dokázal, že střelba mi fakt nevadí...!).
Domů jsme se vrátili až o půlnoci, protože panička se chtěla zúčastnit klubové členské schůze, ale to mi nijak nevadilo - jsem připraven a těším se na další výlety! Však září ještě neskončilo a prázdniny (a panička) mají co dohánět...! Tak snad...!" :-)