Seminář o pasení

     Včera jsem se zúčastnila semináře o pasení se zaměřením na začínající majitele psů tradičního plemene (tj. jiného než border kolie a kelpie), který pořádala paní Daniela Rájová z farmy Dajavera (je to i název její CHS border kolií). Sešla se nás skupinka 7 zájemců. Setkání probíhalo v restauraci Eden v Heřmanově Městci. Po výborném obědě jsme si dobré tři hodiny povídali o věcech souvisejících s pasením se psy, které máme: mluvilo se obecně i hodně detailně, každý měl možnost se ptát na to, co ho zajímalo, paní Rájová mluvila o zkušenostech a vše podávala velmi srozumitelným způsobem s pochopením pro nezkušené. Byl to příjemně strávený čas, pro mě osobně přínosný mimo jiné třeba i v tom, že mi paní Rájová předvedla, jak přesně položit jazyk pod ovčáckou píšťalku, protože pouze podle mně dosud přístupných nákresů a popisů jsem byla schopná dopracovat se pouze k spíše plivání, než pískání... ;-)

       Protože jsem jela vlakem a spojení bylo takové, že jsem měla hodinovou pauzu v Přelouči a další dvě hodiny od příjezdu do Heřmanova Městce do začátku semináře, a pak ještě hodinu po jeho skočení do odjezdu, měla jsem dost času i na prohlídku Přelouče a Heřmanova Městce. Prošla jsem se po náměstích (střed Heř. M. je městskou památkovou zónou), navšítívila kostely, hřbitov ze 17. století (který mi náhodně zpřístupnil místní kronikář, když mě zahlédl, jak si se zájmem čtu informační ceduli u vchodu a přidal mi výklad včetně pověstí...), městský park s pěkným rybníkem a památnými stromy...

     A překvapení dne: Seděla jsem v Heřmanově Městci na nádražní lavičce a čekala na zpáteční vlak, a když jsem zvedla hlavu od knížky, padlo mi oko na tříbarevnou psí hlavu na černém těle, která se objevila zpoza rohu nádražní budovy! Můj myšlenkový pochod v té chvíli: Aplík (člověk je vidí všude... :-)) to není, nemá zatočený ocas... Entlík! S mladíkem na šňůře... "Je to Bady?" Mladík překvapeně: "Je to Bady..." A tak jsme se seznámili a měli společnou cestu až do Přelouče... Až příště zase pojedu někam směrem k Praze - a oni vyrazí na "přechod Železných hor" (těch 40 km v nohách a tlapkách obdivuji!) - ráda je zase uvidím! A paničku Páju jsem nechala alespoň pozdravovat! ;-)

     Tak po vší té teorii o pasení už nám zbývá snad jen vrhnout se na praxi... No uvidíme, kdy se do toho opravdu dáme! ;-)