První zranění :-(

     Letos jsme se Sirem začali s během u kola... Klouby má zdravé, energie na rozdávání, tak proč ji nevybíjet při sportování... Pořídili jsme držák vodítka, díky kterému nehrozí pád z kola, pokud by snad zatahal do boku, Sir si na něj hned bez problémů zvykl a se zjevnou radostí si každou naši vyjížďku užívá...

     Při jedné z našich přestávek na cestě, jak si tak Sir běhal na volno, i v řece, najednou přiběhl (normálně...), lehl si tak trochu na bok - a já vidím, že mu krvácí pravá zadní  tlapa!!!
     Nevypadal nijak zdrchaně, vůbec v žádný okamžik ani nezakvikl, prostě jen ležel, tekla z něj krev, trochu si to olizoval, ale zároveň neměl nic proti, když jsem mu to prohlížela, prohmatávala, jestli třeba nemá ještě někde kus střepu... Nenašla jsem konkrétní místo, kde přesně je to zraněné, ale určitě nebyly poraněné polštářky - musel se říznout do kůže mezi prsty... No nic, byla jsem ráda, že to není nic vážného, ale zároveň bylo jasné, že ty cca dva kilometry domů ani jít, natož běžet vedle kola, nemůže... Zavolala jsem manželovi, ať nás přijede vyzvednout autem. Za chvíli tam byl.
     Doma Sir nadělal pár krvavých stop, já mu tlapu ošetřila Hemagelem, a začala doufat, že se mu to za týden - na klubovku - zotaví... Ačkoli se tvářil statečně (tvrďák... :-)), úplně ve své kůži večer zjevně nebyl: chodil spíš po třech, olizoval se - a vůbec nežral, ani moc nepil...
     Ráno ještě pořád pajdal, ale tlapa vypadala jako zdravá - trochu zarudlejší kůže, ale jinak nic... na venčení jsem mu to ale ještě raději zavázala, abych se nemusela bát, že se mu rána obnoví a dostane se do ní nepořádek - infekce. I když jsem ho schválně vedla spíš trávou než chodníkem, skákal po třech (jen za ovcemi k plotu se hnal po všech... ;-)), po pár metrech si lehal na bok, nechtěl jít dál, místo svých několika menších značkovacích loužiček udělal jednu velkou - evidentně šlo o to, aby se vyprázdnil, ale dál o nějaké značkování neměl zájem... - když jsem řekla: "Tak poď, dem dom!" s radostí se zvedl a nabral rychlost, i když jsme byli venku teprve snad deset minut... Ale co, vyprázdněný byl, noha ho asi bolela, zájem měl spíš o ležení, než venčení, tak proč ho trápit, že... Doma jsem mu obvaz sundala - byl suchý, bez krve - už asi po čtvrté ošetřila Hemagelem, a nechala celý den odpočívat.

.....................

     Ještě i na večerní venčení jsem mu tlapu raději ovázala, ale to už chodil víceméně normálně - možná i to první kulhání bylo způsobeno více tím obvazem, než bolestivostí zranění; a naštěstí už druhý den chodil normálně, po ráně na tlapě ani stopa, respektive možná kdybych vystříhala chlupy mezi prsty, viděla bych více, ale proč to dělat, když nebylo třeba...

     Doufáme, že vážnější zranění snad nikdy popisovat nebudeme muset! A na druhou stranu: To se může stát hned! :-(

......................................................

     A dovětek po čase:

     Ačkoli na klubovce bylo nakonec vše v pořádku (co se týče zadní tlapy), o týden později se ukázalo, že ještě zřejmě ve stejnou dobu si musel, byť jen povrchově, proto jsme tomu zpočátku nepřikládali žádný význam, poškrábat i přední pravou tlapu, do které se ale dostala infekce, jak si ji olizoval - a týden po klubovce jsme se Sirem pro klid duše jeli na veterinu tu ránu ukázat, protože se v tom místě vytvořila vylysalá skvrna v průměru cca 1,5 cm velká, růžová, s tendencí rozšiřovat se. Nebyla nijak nápadná, ale byla tam...

     Paní dokorka naznala, že jde o zánět kůže a bude vhodné nasadit celková anitibiotika v kombinaci s lokálním ošetřováním prostředkem na hojení. Týden tedy Sir dvakrát za den dostal tabletu, několikrát denně jsme mu nohu potírali - vše snášel naprosto bez odporu, léčba se neprojevovala žádnými zjevnými vedlejšími účinky - a pak už jsme jen čekali, až narostou nové chlupy...