První narozeniny

     To to uběhlo... Před rokem a půl jsme se s konečnou platností rozhodli pro appenzella, v červnu jsme ho poprvé viděli naživo na výstavě v Brně, kde jsme se seznámili s Veronikou a Aborou, stali se zájemci o pejska z plánovaného krytí, doufali v úspěšné zabřeznutí, radovali se z narození štěňátek, byli rádi, že jsme mu mohli dát jméno, které jsme si pro něho vymysleli, až jsme si ho konečně mohli i odvézt domů...!

     A tomu našemu štěňátku už je právě dnes rok! Zatím to není ani v psím životě žádný zvláštní věk - teprve na něj začíná lézt puberta; taky bychom mohli klidně obdobně vzpomínat třeba 6. listopadu, kdy to bude přesně rok, co jsme si ho přivezli domů, ale to je jedno - ať tak, nebo tak: čas, který jsme spolu prožili byl moc hezký, zažili jsme spoustu legrace; těch pár trampot z počátku, které zná asi každý, kdo vychovával psa od štěněte, už je zapomenuto, převáženo pocity radosti ze Sirovy přítomnosti u nás...

     Jakkoli tady teď tak trochu sentimentálně vzpomínáme, jakkoli to člověku, který nemá žádného "kontaktního" domácího mazlíčka může připadat přehnané a inadekvátní tomu, jak se má špatně příliš mnoho lidí na planetě (souhlasíme, ale nejsme přece osobně odpovědní za všechnu bídu světa - a tady, kde žijeme, se snažíme podle svého nejlepšího svědomí...), nijak zvlášť jsme narozeniny neslavili - jako "dárek" od nás Sir dostal před několika dny věc na celý život - čip... Dnes pak několik dobrot...

     Doufáme, že i další roky, které máme před sebou - dá-li Pán Bůh, bude jich ještě hodně - prožijeme všichni ve zdraví a v pohodě, s těmi pocity vzájemného pouta a lásky, které denně vnímáme - a které přejeme každému!