Prožitek "chovatelský"

    Jak tak teď chodívám s tím naším psem, seznamuji se více s lidmi nejen jako sousedy apod., ale i jako pejskaři. A jedna taková pejskařka se u nás včera zastavila... Pracovali jsme s manželem na zahradě, viděla nás, že jsme venku, kousek od plotu, tak jak jela na kole kolem, sesedla a povídá mi: "Tak si představte, že ta naše Betynka se stala maminou..."
Já: "No já jsem vašemu muži říkala, že to vypadá na štěňata..."
"My jsme si pořád mysleli, že jen tak strašně tloustne!"
"To ne! Vždyť ji máte jen měsíc, to by snad ani nešlo tak přibrat... A měla tak naběhlé mléčné žlázy... A kolik jich máte?"
"No jedno - naštěstí! Co bych dělala se štěňatama!"
"Já jsem to viděla na štěňata, ale pánovi se to nezdálo, tak jsem mu to nenamlouvala... Přeci jen zase tak moc se taky nevyznám."
"Já jsem mu říkala: Pořád s ní běháš někde po lese - se ti tam někde... toto... A ty ani nevíš! No chlap!"
"Ale to ne! Vždyť ji máte doma teprve měsíc nebo tak něco, ne?"
"No... tak nějak..."
"Tak vidíte. A fena je normálně březí cca dva měsíce... To jste si ji museli už březí přivést z toho útulku."
"Jó? No to teda nevím..." Paní se evidentně moje informace nepozdávala, ale protože k nám někdo zrovna přišel, nemohly jsme už pokračovat v řeči, ale ani tak moc nechtěla, aby třeba čekala, tak jsme se rozloučily a ona odjela.

Později říkám manželovi: "Ona si určitě myslí, že Sir je otec!"
Je totiž pravda, že cca týden po tom, co si ji přivezli z útulku, jsme se s pánem a fenkou potkali v lese - oba psi na volno, ale už se znali z dřívějška, protože jsme je potkali i hned druhý den po příjezdu z útulku, ale to se jen očichali na vodítkách...; teď - v tom lese - se začali honit, a ona se trochu poplašila a oba spolu utekli tak, že jsme je chvíli - ale snad ani ne půl minuty, fakt to byl jen okamžik, neviděli; pak se vrátili - prostě spolu kmitali tam a zase zpět... a jen ten krátký okamžik je nebylo vidět... A jinak, z ostatních pozdějších setkání, vím, že je dost poslušná, nebo vyplašená, nebo vděčná za to, že si ji vzali z útulku, já nevím, ale fakt je, že s ní chodí bez vodítka, ona nemá vůbec tendenci se vzdalovat - teď už víme, proč taky možná, že...
Manžel mi odpověděl: "Tak´s jí měla říct: 500,-- za skok!" (neřešil peníze konkrétně, jen tím podtrhl situaci ohledně nároků při případném otcovství... :-))
Oba jsme se zasmáli a tím to pro včerejšek skončilo...

A dnešní pokračování:
Ráno venčím, šli jsme po ulici, kde ti manželé s Betynkou bydlí. Nemyslím si samozřejmě, že na nás paní čekala, byla to spíš náhoda, ale vyšla z domu zrovna ve chvíli, kdy jsme šli kolem. Tak povídám:
"Dobrý den! Jsem na vás myslela, jak jste říkala, že máte to štěně... Jak vypadá?" (Jejich fenka je celá černá, kříženec kdoví čeho, spíš menší, krátkosrstá, docela pěkná, jen se mi moc nechce věřit, že by měla jen rok a půl, jak jim prý tvrdili v útulku, na to má, podle mě, moc šedivých vousů kolem tlamy...)
"No krásně! Tady takhle tu bílou náprsenku... :-)!" (To už jsem byla doma... :-))
"Paní XXX, že vy si myslíte, že ten náš pes je otec, že!?!"
"No, včera jsem o tom byla přesvědčená! Ale pak jsem se ptala paní YYY, to je odbornice na psy, a ta mně taky říkala, že březost trvá dva měsíce, tak mně bylo jasný, že to nemohl být on... Ale stejně je mně divný, že nám to v tom útulku neřekli - to přece museli vědět!"
"Neřekli - protože byste si ji nevzali! A vědět to nemuseli: Březost se pozná s jistou myslím až měsíc po krytí, na ultrazvuku, a to pochybuju, že to v útulku tak řeší... Kdo by to platil, že..."
"To je asi fakt. Já už jsem uvažovala i tak, že to asi bylo tak, že ten její původní majitel to věděl, že bude mít štěňata, ale nechtěl se o ně starat, tak dal fenu do útulku! Ona tam totiž byla prý jenom asi týden, než jsme si ji vzali - a dával ji tam prý původní majitel..."
"No tak vidíte, tak to klidně mohlo být... A hlavně časově by to všechno sedělo líp... Dyť jak ji máte dlouho - ten měsíc, ne?"
"23. srpna to bylo měsíc, co jsme si ji přivezli. Ale my jsme si fakt mysleli, že to není možný, aby měla štěňata! Bych přece poznala, kdyby se hárala... Jsme si říkali, že prostě jenom moc krmíme, že tak tloustne... Jenže čím míň jsme krmili, tím byla tlustší! A pak nám začala hrozně hrabat na zahradě... V neděli si vyhrabala takovou díru tam pod stromem, zalezla - a my jsme ji od tama nemohli dostat! Pak teda za kosťou vylezla, ale jak to chlap zaházel, vyhrabala zas jinde jinou...!"
"To jsou ty projevy před porodem: hrabe - chystá si "hnízdo", chodí často čůrat..."
"No, to taky! Jsme ji pustili před barák - už dřepěla... A hned zase dom, a za chvíli se dožadovala zase...!"
"A kde nakonec rodila?"
"V kuchyni pod stolem! Však doteď tam je! Pěkně v teplíčku..."
"A tak, co se štěnětem? Necháte si ho, když je jenom jedno?"
"No jenom jedno, ale kdo to má živit! To by nešlo! Ale Tonda (manžel) pořád říká, že si ho necháme, on ho pořád dlachní... Ale já teda nevím... Jenže blbý je, že já nevím - já to tak malý nepoznám - jestli je to pes nebo fenka! Kdyby pes - to by už vůbec nešlo! Tak zatím uvidíme... No co, v nejhorším ho zanesu do útulku! Nevíte, do kdy fena kojí? Kdy se tak štěňata berou od matky?"
"Slušnej chovatel ho nedá pryč před osmým týdnem. Fena sice tak dlouho nekojí, to se přikrmuje už dřív, i když nevím, od kdy, ale určitě těch 8 týdnů si ho nechte! Ono se učí od matky... A třeba to bude fenka... Nebo jednoho (asi tu fenku, ne?) nechte vykastrovat, i když to taky něco stojí..., a můžete mít v klidu oba, když manžel tak chce... :-)!"
"Jo, on chce! Běhá po lese a dlachní se..., ale o štěně se musím starat já! :-)"
"Tak ať to v pohodě zvládnete! Se budu těšit, až ho uvidím...! Nashledanou!"
"Nashledanou!"

Už to chvíli vypadalo, jak máme doma schopného krycího psa, viďte? Za pár vteřin, bez svázání, v jedenácti měsících - a fena po měsíci březosti rodí... :-) Tak snad si jednou fakt užije, ať tu bílou náprsenku doopravdy předá... :-)

.............................................

A dovětek po čase: Manželé si PEJSKA nechali, fenku dali kastrovat... :-)