Ponožka

     Dnes ráno po venčení se Sir ještě jen tak honil s klukama po domě, že jen supěl, jak byl uhnaný. A v tom rozdivočení mladšího syna nenapadlo nic jiného, než se s ním začít tahat o ponožku! Bohužel ale vyhrál Sir - a svou výhru raději rychle spolykal! Nebyla jsem u toho, oba synové tvrdí, že to prý bylo srašně rychle na to, aby mu ji stačili sebrat...

     To víte, že jsem ho "hlasitě pochválila" na entou (samozřejmě myslím syna) - když už je Sir konečně "hodný" a nebere si oblečení na hraní, ani když zůstane volně ležet, tak se s ním začne takhle hloupě přetahovat, a ještě ho to nechá sežrat! Naštěstí to byla jen jeho – dětská, ještě k tomu s elastenem, takže opravdu malá; nebojím se, že by po čase nevyšla ven, ale přeci jen jsem s ním raději po obědě nasedla do auta, že ho provezu tak, přesněji proto, aby ji vyzvrátil... To víte, že to byl taky důvod dát synům "kázání" - usilovně pracuji na odbourání zvracení v autě, drahé tablety kupuji, a když to konečně vypadá, že by to mohlo být překonáno, tak to zase musím vyvolávat skrz nevhodnou hru...
     Jela jsem s ním přes místní vesnice, serpentinami apod., ale ono to pořád vypadalo, že to ustojí... Sice se olizoval, že mu to není moc příjemné, ale ke zvracení jsem ho přinutila až vyloženě záměrným rozjížděním a bržděním, a to až po půlhodině klasické cesty. Byla jsem opravdově naštvaná, že si musím pokazit dosavadní "dobré" jízdy! Ale než riskovat neprůchodnost střev, raději koupím případně zase víc tablet proti kinetóze... A třeba ta dnešní jízda nebude mít až takové důsledky, když ji v podstatě při "klasické" podobě snášel poměrně dobře... Uvidím, zítra zase jedeme...

     Každopádně to naštěstí byla ta horší část dnešního dne, protože pak jsem s ním zajela do Svitav k rybníku, že se projdeme, třeba i k pramenům Svitavy zajdeme... A po pár set metrech jsme se potkali s mužem, který tam byl se svou sedmiměsíční labradorkou... A nakonec z toho byla dobře půlhodina opravdu krásného hraní na pláži, včetně koupání v rybníku! Byla radost to porozumění sledovat! Spokojení psi i páneček s paničkou! Prý tam chodívají prakticky obden, tak tam možná někdy zase zajedeme, jestli se potkáme (a když ne, tak půjdeme k těm pramenům Svitavy... :-)).
    Ještě teď mám z dnešního dne příjemný pocit, i přes to zvracení – prostě: Vždycky je i to zlé pro něco dobré!