Národní výstava psů v Ostravě 15. dubna 2012
Dnes jsme vyrazili zase na výstavu, tentokrát poprvé do Ostravy... Přibrali jsme do auta ještě dva psy - peruánského naháče a čínského chocholatého psa - s jejich paničkami a všichni plní nadějí na zisk titulů ve svých třídách jsme ráno v šest hodin startovali z Blanska. Cesta ubíhala v pohodě a přátelské náladě, až na malé bloudění na místě (a výtku Ostravákům, že ani neoznačí, kde mají tak důležitou výstavní plochu, jakou Černá louka určitě je nejen pro pejskaře...) jsme nikde "nekufrovali", takže panička si vysloužila obdiv za svůj orientační smysl, protože nepoužívá navigaci, ale studuje mapy... :-)
My se tentokrát vystavovali na venkovních travnatých plochách, což v celodenním vytrvalém dešti nebylo nic příjemného, ale na druhou stranu se potvrdilo, že nejsme z cukru - nerozpustili jsme se... :-) Před námi se vystavovalo cca 15 psů z jiných plemen, aplíků byla celkově jen čtveřice: my a rodinné dostaveníčko CHS Z Bařické kovárny (Ambra Od Vavřineckého potoka a její dva potomci pes Andrie a fenka Audrey, maminka ve třídě vítězů, dětičky v mladých). Neskrýváme, že jsme měli ambice na CACe, když už to vyšlo dokonce i tak, že jsme byli sami ve třídě, ačkoli také přiznáváme, že po prvním pohledu na mohutnost Andrieho jsme si říkali, že nastoupit do kruhu po takovém "udělaném" psu v mladých, tak ani sami v mezitřídě ten titul asi nedostaneme, navíc u rozhodčího, o kterém se spíše mluví jako o milovníku právě těch podsaditějších a robustnějších typů aplíků... :-( Ale rozhodně nikdy nic nevzdáváme před bojem, tak se panička chtěla se svým psem předvést!
A dopadlo to tak, že toho svého puberťáka tentokrát moc nezvládla! :-( Příčinou byla trochu nervozita, a do jisté míry i poněkud malé kruhy, než s jakými jsme se setkali doposud, ve kterých nezvládla nastavit přiměřenou rychlost pohybu a ve snaze běžet co největší kruh si udržet dostatečný odstup do stran, aby pes nechtěl utíkat za kolegy za páskou, a při klusu se srovnal s paničkou... Už je poučená! A určitě už příště nepodcení přípravné proběhnutí se přímo v kruhu před výstavou, které si tentokrát, frajerka, dovolila vynechat, protože proč v tom dešti zbytečně běhat blátem, že...!?!
Sama panička musela uznat, že pes ve třídě mladých se předvedl lépe, než my v mezitřídě! Ostuda! Pan rozhodčí na to jen účastně pokýval hlavou... Aspoň že úvodní prohlídka zubů, ohmatání varlat, a po nevydařeném pohybu i postoj už byl v pohodě, Sir stál vcelku v klidu, takže posudek i celkové hodnocení nás nakonec mile překvapilo: "Celkově velmi hezký pes, takže V1, ale DNES :-) bez titulu..." Tak snad příště?!? :-)
A Andrie je opravdu hezký pes - vyhrál dokonce i nad svou mámou - byl vyhodnocen nejen jako BOJ, ale i BOB!!! Gratulujeme i tady!
Protože jsme čekali na závěrečné soutěže, do kterých s titulem BOJ i BOB postoupil náš kamarád peruánský naháč, vyplnili jsme si mezičas návštěvou ostravského centra. I v tom téměř nepřetržitém dešti se nám líbilo, rozhodně stálo za procházku, Ostrava se nám jevila jako zajímavé město, které má své kouzlo. Skoro jsme litovali, že není více času...
Domů jsem vyrazili po čtvrté odpolední hodině, a ačkoli jsme z osazenstva auta byli jediní beztituloví, odjížděli jsme plní hezkých zážitků a příjemně naladěni z pěkného hodnocení. A titul? Snad příště... nebo jindy! :-)