Národní výstava psů v Ostravě - 14. dubna 2013
Už minulý víkend tomu bylo, co jsme se vypravili do Ostravy, abychom se zúčastnili národní výstavy psů. Společnost nám cestou dělaly tentokrát hned tři lidské společnice, některé i se svými psy: naše chovatelka Veronika, společná kamarádka s jejím peruánským naháčem a čínským chocholatým psem bez srsti a do třetice majitelka fenky číňánka (ovšem pro změnu s krásně dlouhou srstí...;-)).
Na místě nás čekalo příjemné setkání s majiteli našeho polobratra z Abořina druhého vrhu - Baddyho, který se vystavoval poprvé (ve třídě mladých); alespoň pár přátelských slov prohozených se starými známými a pár i s těmi vystavujícími majiteli aplíků, které jsme dosud nepotkali.
V zázemí vybavena všemožnými potvrzeními o tom, že můj pes nemá špičák jen kvůli úrazu, který se stal dokonce až po poslední uzávěrce, ale že už je vše zahojeno a pes je klinicky zcela zdráv, jsem nastoupila do kruhu v naději, že pan rozhodčí Vladimír Adlt se na situaci bude dívat rozumně a nevyloučí nás z posuzování (jak by regulérně mohl, protože pes vykazuje trvalé následky úrazu, na který by se někdo třeba mohl pokoušet svést vady skusu apod.). K mému malému překvapení nás nechal běžet hned na úvod dvě kolečka, pak ještě tam a zpět rovně, a teprve potom chtěl provádět standardní výstavní detailnější prohlídku. Řekla jsem, že jestli chce, může se psovi bez obav na zuby podívat sám, ale že uvidí na pravé straně čerstvě zahojenou jizvu po extrakci horního špičáku. A že jsem schopna mu doložit jak potvrzení veterináře o úrazu, tak třeba bonitační kartu či dokonce jeho vlastní posudek z minulé výstavy, pokud by takové důkazy připustil. Z výrazu a gesta pana rozhodčího jsem ale hned poznala, že to nebude třeba, měla jsem dojem, že ocenil povahu psa, když si mu mohl bez problému sáhnout do tlamy i na zbytek těla, řekl, že to nebude třeba, že jasně vidí, že tam ten špičák byl, a že na nás bude hodný, protože pes má nádherný pohyb (nepřeháním, to opravdu řekl...). V tu chvíli se mi ulevilo, bylo jasné, že nás nevyloučí... A k mému překvapení nám po provedení zápisu posudku dokonce zadal známku VÝBORNÝ 1!!!
Lepší výsledek vzhledem k okolnostem ani nebyl možný: dělat si naděje na CACe by bylo pošetilé.
A i když si myslím, že Sir po extrakci špičáku je na tom co se zubů týče lépe než aplíci, kterým chybí zuby, i když jejich absenci standard toleruje, nemá dle mého názoru význam objíždět výstavy s nadějí, že nás třeba rozhodčí sice nevyloučí z posuzování, ale protože titul nezadá, nedokončíme stejně šampionát - a "výborných" už má Sir nasbírán snad dostatek na to, abychom mohli se ctí s výstavami skončit... To poslední výborné ocenění ostatně získal i bez špičáku...
"Výstavní vlajku CHS Czech Tricolor" za nás při této výstavě, a snad i do budoucna, převzal polobráška Baddy, který získal nejen ocenění BOJ (nejlepší mladý plemene), ale stal se dokonce i celkovým vítězem plemene! Jeho mladý páníček se myslím chvíli zorientovával, cože to ten jeho pes vlastně všechno vyhrál a že se bude účastnit dokonce hned dvakrát ještě i odpoledních závěrečných soutěží :-). Na první výstavu slušný úspěch - a vysoko nasazená laťka - doufám, že se Baddy bude líbit rozhodčím i nadále a i jeho páníky budou výstavy bavit!
Po úspěchu v kruhu jsme se s Veronikou vydaly dobře naladěné na plánovanou návštěvu k naší sestře Arianě (alias Jenny), kde jsme byli velmi mile přijati a čas strávený na "Jennysině zahradě" byl příjemný snad všem, kteří se setkání účastnili...
Domluvena byla i druhá návštěva: tentokrát u Borgie (naší polosestry - Baddyho sestry...). I s ní se Sir proběhl na poli, s páníky jsme si popovídali o svých zkušenostech s chováním aplíků apod. - a už jsme musely odjet, abychom se včas vrátily na závěrečné soutěže, abychom podpořily Baddyho páníky, event. poradily, co a jak a kdy...
A stejně jsme to nestihly! Když jsme přijely, vyhlašoval se už celkový vítěz výstavy... Prý nebylo až tak moc přihlášených do soutěží, rozhodčí "to brali hopem", takže "to odsýpalo"... Ale naštěstí se "Baddíkových" ujala naše kamarádka od naháčů (která ve své FCI skupině vyhrála 4. místo!) a včas je nasměrovala, kam bylo třeba. A oni si tak svou první výstavu užili se vším všudy (i s tou trochou stresu... ;-)).
Jsem ráda, že mohu napsat, že účast na naší poslední výstavě byla korunována úspěchem v podobě výborné známky; chci poděkovat rodinám od navštívených feneček za přátelské přijetí (a snad se zase někdy někde uvidíme...); vystavujícím aplíkům budeme i nadále fandit, ale ve výstavních kruzích už se potkávat nebudeme... O to více času, financí a především podstatně více zápalu pro věc, než jaký jsme cítili ve vztahu k výstavám, budeme investovat do jiných aktivit se Sirem...
A třeba na letošním aplím srazu u Olomouce NA SHLEDANOU! :-)