Korespondenční koláž

02.05.2011 00:00

Události před založením stránek...

 

     … zachyceny formou "korespondenční koláže" - tj. sestaveno z vybraných e-mailů mezi námi a chovatelkou - zveřejněno s jejím souhlasem, za což jí i tímto děkujeme. :-)

 

---------- Původní zpráva ----------
Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 06.11.2010 19:53:16
Předmět: 1. pozdrav od nové rodiny
------------------------------------------
Milá Veroniko,
     určitě jsi měla v koutku duše starost, jak to zabydlení proběhne, tak pro Tvůj klid nechávám vzkazovat: Přijeli jsme v pohodě (kňučení přestalo kousek za kruháčem, od konce Blanska následovalo kromě pár zívnutí asi ze stresu už jen zvědavost na vše kolem střídané poleháváním v náručí), po prvním čůrání po vystoupení z auta jsme pokračovali poznáváním nového domova: myslím, že se všem líbím, všichni mě často hladí, ale jen když na ně nekňučím - což ani moc nezkouším. Blbli jsme s novou hračkou (provázkový míček - ten bude můj!), už jsem byl třikrát venku, sice se mi moc nechtělo, ale asi se snaží vystihnout, kdy budu muset..., tak je nechávám, ať se snaží...
     Myslím, že budu spokojený se svým novým pelíškem, protože když se mi chtělo spát, sám od sebe jsem si tam zalezl a na půl hodinky si spokojeně schrupnul. Misky mám hned vedle, krmení chutnalo (navíc tu určitě nebude bída o pamlsky, když se budu snažit...), tak si myslím, že můžeš být v klidu, já to tu zvládnu!
     Pozdravuj mámu, bráchu, ségry a mějte se dobře, já se mám!

     Od dneška už jinde, ale přesto stále Tvůj
     Axir

P. S. Akorát mi nikdo neřekl, že tu mají ještě jednoho psa: říkají mu Zrcadlo - no, já si to s ním vyštěkám!!!

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Appenzellka

Komu: Jiřina Janků

Datum: 06.11.2010 20:17

Předmět: Re: 1. pozdrav od nové rodiny

-----------------------------------------

Ahoj Jiři, děkuji ti moc za krásný e-mail, konec byl trochu i na mě dojemný, jak jsi to úžasně popsala :)

A s tím zrcadlem :D hahah..no doma taky měli zrcadlo, ale už si to asi nepamatuje :)
Tak ať toho druhého psa zažene :D :)

Věřím, že se u Tebe bude mít super, a proto jsem zatím Axira neobrečela, sic mi ouzko bylo, ale zároveň nějaký klid v duši, že putuje do těch správných rukou mě uklidňuje :)

Krásný večer, bez kňučení, přeje máma Abora a vzkazuje: Axirku jsi pašák, zvládneš to už !! :)

Jak budou zase nějaké zajímavé zprávičky, tak napiš :)

Jinak přeji za sebe hodně trpělivosti a radosti s novým miminkem :)

Veronika

 

---------- Původní zpráva ------------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 08.11.2010 20:53:37
Předmět: Re: očkování
-------------------------------------------
Ahoj, chovatelko!
     Díky za servis ohledně očkování, ale základní informace mám, navíc se hodlám spolehnout na veterináře (i proto jsem už dřív zjišťovala, jaké má kdo zkušenosti s těmi v okolí), navíc se k němu chystáme v pátek, když 15.11. má končit to přeočkování ještě od Tvojí veterinářky (když by nic jiného, tak potrénujeme jízdu autem a návštěvu veteriny...). Dokonce vím, že je nějaké očkování, které se doporučuje psům, kteří přichází do styku s ovcemi. Tak uvidíme... Se psy jsem opatrná, kočky sama nemusím, takže u nás sice dost loví na zahradě (v okolí - sousedi - jich je několik), ale žádnou nehladíme apod..

     Dává mi ale zabrat sledovat pořád, co Axir žere venku: včera jsem si myslela, že je náramně spokojený, že se může "potápět" ve velké díře, ve které máme navoženo padané listí, ale ono se ukázalo, že tam požíral nejen to listí (to vím, že je z nejedovatých, ovocných, stromů, které ani chemicky neošetřujeme), ale nejspíš i nějaké výkaly, a aby toho nebylo málo, tak později ještě jinde. Nevím, jestli být ráda, že to nejspíš byly kočičáky a ne kuňáky, doufám, že mu z toho nic nebude...!

     Jinak ve zkratce: První noc - jako při kojení kluků (taky po hodině...).
     Druhá noc - cca po dvou hodinách...
     Třetí noc - po třech hodinách...???
     Atd. ??? Kéž by!!!

     Jinak fajn: trénujeme přivolání, hrajeme si s míčkem, s šálou, zvykáme na utírání tlapek po vycházce, UTÍRÁME LOUŽIČKY (sem tam najdeme i hovínko), zkrátka zvykáme si, učíme se (obě strany) a DĚLÁME POKROKY!

     Dnes jsem byla Axira přihlásit na obecním úřadě a zítra pošlu přihlášku do klubu.

     Srdečně zdraví Jiřina


---------- Původní zpráva ----------
Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 12.11.2010 19:35:10
Předmět: 2. pozdrav z nové smečky
------------------------------------------
Ahoj, Veroniko!
     Nějakou dobu jsem sondoval, co a jak u nové smečky, ale myslím, že můžu říct, že jsem si rychle zvykl. Už vím, kdo o mě má největší zájem (nejvíc se mi věnuje, protože mě krmí, venčí, hraje si se mnou ve větší míře než ostatní), a tak ji (ostatní jí říkají Jiřina, ale pro mě to bude panička) víc poslouchám než ostatní, ale občas mě pěkně "zradí". Představ si, že ona si klidně na půl hodiny odejde na nákup, nebo někdo zazvoní a ona hned spěchá do dílny, protože si někdo zrovna vzpomněl, že něco po ní bude chtít. Jakoby neslyšeli, že kňučím a chci s ní být taky (a možná víc, než ti, kdo zvonili...). Mně přece nestačí, že je se mnou její manžel nebo kluci, s ní je to lepší. Ale asi si budu muset zvyknou (nebo si ji víc hlídat...?).
     Sice se mi to nechce moc přiznávat, ale už začínám chápat, že holt jsem asi ten, kdo se bude muset přizpůsobit a zjistit, že těch pár minut přežiju i bez její přítomnosti. Když odchází na delší dobu (jako třeba ten nákup, na poštu apod., na třídní schůzky), říká mi vždycky "ahoj" - stejný zvuk, který zní, když odchází kluci, a ti se taky zatím vždycky vrátili, tak když to říká i mně, tak mi tím snad chce taky naznačit, že se taky vrátí... Uvidíme časem, až si vše zařadím do souvislostí...

     A taky zjišťuju, že když přijde, a já nekňučím, hned se se mnou vítá, ale když je to "s muzikou", tak mě snad ani nevidí... Já snad raději toho kňučení nechám, co myslíš?
     Ze začátku se jí jaksi nelíbilo, že mě venku lákala hovínka přímo k sežrání, ale to mě už skoro přešlo. Ani sám nevím, jestli to bylo z hladu nebo ze zájmu o tak voňavou věc. Každopádně mi dala víc krmení před delší vycházkou (v prvních třech dnech jsem dostával jen z ruky během celého dne - si představ, že stačilo, když jsem ji sledoval, když jsem si hrál, když jsem udělal loužičku (jak to mu říká) venku, a když jsem přiběhl na zavolání, jéé, to jsem se poměl!!!), a jako pamlsek občas dostávám i eidam, tak je to zajímavější se snažit být s ní, než očuchávat, co kdo kde nechal, když musel...
     Už znám, myslím, docela dobře okolí domu. Na delší objevné cesty se prý chystáme od příštího týdne, prý jednak abych nebyl zmatený, aby toho na mě nebylo moc a nebyl přetížený, ale hlavně proto, že to objednané vodítko a obojek dorazí až v pondělí (ach ti dodavatelé!!!). Ale je fajn, že jsem mohl lítat, skoro jak jsem chtěl, a myslím, že právě díky té volnosti jsem se naučil poočku si kontrolovat, kde je panička, kudy jdeme, a že se mi vyplatí to dělat, než se spolíhat na "prodlouženou ruku" a být mimo tento dosah chápat jako "utržení z řetězu". Nakonec, že existuje obojek a vodítko, to přece vím už díky Tobě, tak to nebude zase až taková novinka, a my jsme se s paničkou zatím dali dohromady...
     Čeho ještě lituju, je, že občas ve své štěněčí rozdováděnosti kousnu silněji, než bych snad sám chtěl. Ono je to asi bolí, ale chápou, že to není ve zlém, tak občas musím na pár vteřin zůstat sám, abych se zklidnil a zvážil, jestli je lepší poslechnout "nesmíš" a pokračovat ve hře, nebo si prosazovat svou a držet za rukáv (v tom pro ně lepším případě...), ale pak si nehrát, protože není s kým...
     Dnes jsme se byli podívat u mého doktora. Bylo to tam samá vůně, ale nechali mě všechno očichat, pohladili mě, na tom vysokém stole mi udělali "vstupní prohlídku", zkonstatovali, že jsem zdravý a v pohodě, a že mám přijít znovu v pondělí nebo úterý, protože aby uplynulo nejméně týdenní období, kdy jsem v novém prostředí, pak že by už měly být zjevné případné skryté vady (chápu je - prý to řeší vztah mezi chovatelem a novým majitelem - ale já a vady?!? Natož skryté!?!). Tak jsem měl aspoň příležitost zjistit, že veterina je v pohodě - to byla panička ráda (však si taky prý vybírala!) a to jakési očkování, co mi slibují příště, bude snad taky v pohodě.

     Tak jak můžeš číst, můžeš snad být v pohodě i Ty, že jsem ve správných rukou, že až se přijedeš podívat, budu jen kvést (však jsem Jiřinin pes – znáš ty květy, ne?).

     Panička je prý zvědavá, jaké máš zprávy o Amélii, co Alcazar (už se těší na změnu?) a jak Ti půjde výchova Arianky (máš prý možná výhodu, že ji toho může dost naučit naše mamka), tak se jí, prosím Tě, brzy ozvi a měj se fajn!
     Srdečně Tě zdraví a mamku olizuje Axir.

 

---------- Původní zpráva ----------
Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka
Datum: 13.12.2010 23:11:04

Předmět: Re: Cvičák

------------------------------------------
Sme mohli dneska chatovat... sem myslela, že jen vypnu schránku...

     A jak jsem Ti říkala v neděli: Zkusíme pár výstav a uvidíme... třeba i z případného horšího hodnocení vyroste, vylíná apod. Od začátku jsem říkala, že případné výstavy budou jen jakýmsi bonusem v soužití se psem, tak co, kdyby i nebyl úspěšný! A hlavně - dyť eště vůbec nevíme!!! Zatím musíme natrénovat, co půjde, bude to prostě první zkušenost...
     A mimochodem, když už řešíš tu skvrnu, tak Tě potěším: Mě se Axir právě i znakově moc líbí!!! Právě ta skvrna je tak pěkně umístěná, taková originální, není to jen širší pololímec, ten může mít kde kdo! My máme i skvrnu, kdo má víc!!! Je tak pěkně asymetriký zepředu, ukončený "tečkou" při pohledu zezadu! Při pozorném pohledu zepředu svádí ke sledování bílé až na záda - a ejhle, za krkem černá skvrna! A třeba ta jeho "skorošipečka" na čele, taky pěkná, ne? A třeba na rozdíl od jiných psů má i hezčí "ponožky" na nožky - stejně "vyhrnuté". Prostě toho našeho Sira miluju, takového jaký je, jen ho budu muset pořádně vychovat, ne jen rozmazlit... A rozhodčí to třeba budou vidět taky tak... (jen už snad PŘEDvychovaného).
     Tak fakt už dobrou a pěkné sny! Jiřina

P.S. A v tu neděli se budu snažit dostavit už na tu štěněcí skupinu, když to navíc tak pěkně domlouváš s výcvikářkou... :-)


---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 28.12. 2010 20:23

Předmět: Re: :)

-----------------------------------------
Milá Veroniko,
     těšíme mě, že i ve vánočním čase myslíš na své odchovance, potažmo na jejich páníky - děkuji při této příležitosti i za fotoPF - zajímavá fotka! Já jsem v této oblasti úplný analfabet - ještě tak snad bych byla schopná namyslet kompozičně pěknou fotku, ale to zpracování na PC, k tomu jsem se ještě nedopracovala (vím, že to není nic složitého, zkusíš - víš, ale jsem líná se k tomu dokopat. Ještě pořád mi vyhovuje spíš zakládat papírové album než to elektronické... Digitální foťák máme asi tři roky, ale za celou tu dobu jsem u PC při zpracovávání fotek seděla jen jednou - až se do toho jednou dám fakticky, týden bude myslím málo - a už to mě odrazuje...).
     Na druhou stranu fotodokumentace se může hodit - viz foto Axirovi babičky. Opravdu mají společný tvar límce, i když Sirovi myslím nejde až tak vysoko po krku, ale i tu šipečku na čele mají stejnou. Musím ale upřímně říct, že i když skvrna je horší z pohledu požadavku chovu, tak mě se ta Axirova líbí víc, než ten pololímec jeho babičky! Myslím, že by mě nakonec možná i mrzelo, kdyby vylínala...

     Jinak Vánoce byly u nás opravdu v pohodě, je to vždy právě těchto pár dní v roce, kdy máme opravdu klid, užíváme si sebe navzájem, a toho, že nic moc nemusíme...
     Překvapila mě naše mamka, která dala Sirovi pod stromeček speciální štěněcí pamlsky a provazový kroužek na přetahování a kousání. Já osobně jsem samozřejmě taky nakoupila nějaké mlsy a míček Kong, ale pod stromeček jsem to nedávala - přišlo mi to přecijen jaksi zvláštní - samozřejmě, že je to člen rodiny, ale pes, tak aby kluci neměli dojem, že to už přeháním... (a nakonec to byli oni, kdo se ptali, proč jsem mu to tam nedala!?!). A už se mě ptali, co mu koupím k narozeninám! Tak budeme asi slavit i narozeniny... Však ho máme všichni rádi, tak co, že je to "JEN" pes!!!

     Koukám, že jsem to dnes nějak rozebrala... , ale když máš teď tu domácí nudu, tak máš aspoň co číst...
     Měj se hezky, užijte si aspoň v rámci možností sněhu a vůbec všeho pěkného! Srdečně Jiřina

P. S. Dnes máme druhý den, kdy (při prakticky stejném režimu vycházek jako jindy) jsme nemuseli utírat ani jednu loužičku, natož hovínko!!!!! Už je na něm vidět, že pochopil, že zvládá, že využívá venkovních možností!!!!! Hurá!!!!!

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 30.12. 2010 20:15

Předmět: Re: Vánoce, hovínka (to je pořadí,co?!) aj.

------------------------------------------
Ještě jednou AHOJ, Veroniko!
     Už jsem dnes chtěla odejít, ale pár vět z Tvého textu nemůžu nechat bez reakce, tak píšu:
     Čtení mých zpráv: Těšíme mě, že Tě těší je číst. Já odjakživa ráda psala dopisy apod. - s písemným projevem zkrátka, troufám si říct, nemám problém, jen ne vždy se mi chce investovat čas (protože kdo chce, ten může - kdo nechce, hledá výmluvy).
     Ale psaní tzv. do šuplíku, to by mě asi nebavilo, tuhle potřebu nemám. Mě opravdu baví, když jsem s někým na společné vlně, když si máme co říct, když je to o otázkách a odpovědích, o námětech a reakcích. A to s Tebou je, takže díky Tobě, čtenářko!!!

     "Pšouky" po psím salámu: Jo, to známe moc dobře, a to ani salámek neochutnal! Jednou, když byl Sir ještě opravdu krátce u nás, a člověk si nemohl být ničím jistý, jsem vstala uprostřed noci probuzena "hádej, čím", takže jsem se jala rožínat a hledat hromádku, protože "to přece není možný, že by tam nebyla!" Jenže ono to možný je! A už nás o její neexistenci přesvědčil víckrát!

     A plynule přecházíme k tématu "hovínka": Jak jsem Sira tak chválila za ty dva dny, tak jsem to asi zakřikla. Já jemu teda nic nevyčítám, ale čti, co bylo dneska:
     Abys věděla všechno, tak začnu včerejškem, kdy chudák Axirek byl mnou vláčen autem - a vzhledem k jeho kinetóze stresován, i když já to přece dělám pro jeho dobro. Cestovali jsme asi 3/4 hodiny (3x zvracel), na místě pak hodina venčení, odměnou kus sušené šlachy, a pak dlouhá doba odpočinku v klidu. Byli jsme totiž na návštěvě u bratra s rodinou (dvě děti ve věku 2 a 4 roky - skvělá socializace pro obě strany!). K večeru jsme popojeli o půl hodiny jízdy dál k babičce, kde jsme nechali kluky, a jeli hodinu domů. Tyhle cesty už zvládl bez blití, ale i když během jízdy i spí a je v útlumu, není to z pohody... Domů jsme se vrátili asi o půl deváté. Venčit se ani nechtěl, ani v jedenáct (přes den toho moc nejedl ani nechtěl pít, tak asi neměl až tak moc co). Jak se ale ukázalo, dnes si to vybral!
     Ráno u postele loužička (se manželem jsme ani jeden neslyšeli, kdy vstal...), při venčení na zahradě nic, zato než jsem se nasnídala, tak ložnice smrděla... Tak jsem ho nakrmila a šli jsme ven asi na půl hodiny (což je běžná ranní procházka mimo zahradu). Nic... (teda pro úplnost - loužičky nepočítám...)
     Musela jsem odjet asi o půl desáté do Svitav, vrátila jsem se v poledne, a co nenajdu: Za skříněmi v pokoji (jak mají kluci postele, jestli sis u nás všimla) roztahaná hromádka, jak u toho popochází, plus další dvě loužičky v prostoru. A „hlídač“ mně tvrdí, jak s ním byl venku dvakrát za tu dobu, dokonce i s klackem si tam hráli, ale já jsem ho prý včera tak vystresovala, že chudák má úplně rozhašené zažívání...
     Samozřejmě, že to na to má asi vliv - včera víceméně krmení ráno a večer, jinak spíš hladovka, kinetóza apod., ale z rozhašeného zažívání by mi nerozkousal přívodní kabel k lampičce, nerozcupoval jakési papíry, které si vytáhl z tříděného odpadu, nestrhl baňku ze stromku (a kdoví, co jsem ještě nenašla, respektive co „hlídač“ ještě nepřiznal...). To se prostě nudil, manžel - „hlídač“ ho možná vzal dvakrát ven, ale stylem "mrznout s tebou nebudu, když to nezvládneš rychle, tak jdeme dom...". No nebyla bys taky naštvaná na toho chlapa? Kdyby měl aspoň nevím co na práci, to bych mu nic nevyčítala, ale beztak určitě spíš jen seděl u počítače, případně vymejšlel, co by si dal dobrého... Našinec nemůže ani na dvě hodiny vytáhnout paty z baráku, aby toho vzápětí nelitoval! Tedy ne že bych neměla na svědomí taky nějaké ty Sirovi lumpárny (např. roztrhané punčocháče od kluků, protože se dobře používají jako přetahovadlo při hře s klukama, kteří nějakou díru neřeší, že!?!), ale za rozkousané mobily (2 kusy) včetně nabíječky může manželova nepozornost! Možná by se to stalo i za mé přítomnosti v domě, ale takhle to žene vodu na můj mlýn!
     Jenom se, prosím Tě, po tom, cos teď přečetla, neděs, co že se to u nás děje, jakže se to o toho Tvého odchovanečka staráme, že dělá takové věci!!! Prostě jen má volný přístup de facto všude, nechci ho nikde zavírat, protože jednak není ani kde (klec je volně přístupný pelech ne káznice!), a jednak si tím, že ho občas při něčem přistihneme (jako třeba když si kráčí v kuchyni po stole!) rychleji zvykne, co smí, a co ne. Ale občas musí být sám (já v dílně, manžel na zahradě, jeden z nás odjetý apod.) a není při tom zřejmě dostatečně unavený z vycházky, tak objevuje své možnosti... A zvídavost mu rozhodně nemám za zlé. A mobily mu padly za oběť tím, že jeden ležel volně na kuchyňském stole (sice prý uprostřed, aby mu nestačilo stáhnout ho z kraje, ale on je chytrej a šel si pro něj přes lavici, jak jsme později zjistili...) a druhý ho o pár dní zřejmě zlákal smotkem přebývající šňůry od nabíječky, na který dosáhl z lavice - a zbytek si „podal“... Ale už máme nové, na věcech nelpíme, tak to má u nás pes dobré, ne? A když mohla panička po měsíci vlastnictví auta z nepozornosti lehce promáčknout oba boky o sloupky příjezdové brány, proč by její pes nemohl z nadmíry pozornosti rozkousat během měsíce dva mobily...

     Z jiného soudku : Jak chystáme ten sraz - už se na něj taky opravdovsky se těším, až těch majitelů aplíků - a taky psů - poznám víc! Že jsou ostatní majitelé fajn lidi, to doufám, i když zatím znám osobně jen Tebe - klidně se považuj za reprezentativní vzorek! Jsem zvědavá, jaká společnost se sejde, když společným pojítkem bude appenzell... Přeci se říká: Jaký pán - takový pes! Nechci nikoho urazit, tím spíš, že se mezi majitele aplíka taky hrdě hlásím, ale jsem zvědavá na "raplení" majitelů...

     Do srazu ale ještě i přes posunutý termín přeci jen něco zbývá, v tuto chvíli se ještě víc těším na plánované setkání s jen dvěma majiteli, doufám, že k němu dojde skutečně toho 30. ledna, když ne dříve. Musím se podívat na stránky cvičáku, jak to máte rozepsáno, co, kdo, kdy, jestli by stálo za to zase přijet. Plánuju se přihlásit i na ten kurz do Svitav, až ho otevřou. No a to už jsme v novém roce, tak snad plány vyjdou - mně i Tobě, a to nejen ty se psy!
     Jiřina

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 3.1. 2011 23:14

Předmět: Pozdrav v novém roce

------------------------------------------
Milá Veroniko,
     u nás už se zase vrátil život do normálních kolejí, tak si říkám, že se zeptám, jak se máš v novém roce, jak sis užila ten plánovaný silvestrovský večer s přáteli a jestli Tě už nadobro opustily bacily, či co to bylo, co Ti způsobovalo ten před pár dny zmiňovaný nepříjemný zdravotní stav...?
     Za nás můžu napsat, že díky tomu, že synáčci byli od večera 29. prosince u babičky s dědou a vrátili se až včera na oběd, měli jsme s manželem jakoby malou dovolenou, i když jsme byli doma: klid, pohoda, čas jeden na druhého i sami pro sebe, prostě paráda - takových dní bych snesla i víc, ale Vánoce jsou holt jednou do roka...
     Trochu jsem byla zvědavá, jak bude na silvestrovskou (tedy bohužel, podle mě naprosto nesmyslně a zbytečně, bouchací) noc reagovat Axir, ale býval by mě překvapil, kdyby reagoval jinak, než jak reagoval - tedy nijak! Bouchalo to tady u nás od večera (a ještě i dnes!), ale i když to bylo vyloženě blízko (u sousedů), i když se mu najednou rozsvítilo nad hlavou, jen tu hlavu zvedl, zpozorněl, ale to bylo tak všechno. Byl přitom na volno v zahradě, nebo v pokoji, když to práskalo na chodníku před domem (takže oddělen jen oknem od zdroje ran), nebo ho to probudilo v ložnici, když spal, ale ani se nezvedl, jen tu hlavu, a zase spal dál. Prostě, co by se vzrušoval, když se nikdo nevzrušoval - navíc ho nikdy nepoděsil žádný jiný zvuk: ani odbíjení hodin na radnici, ani siréna civilní obrany (obojí máme skoro za okny), nevadí mu stát kousek od kolejí, když v plné rychlosti projíždí vlak, dokonce už jsme v tu chvíli byli i pod mostem, ale zvládl ten rachot na pochvalu...

     Zítra bude zase velkou část dne "hlídat" Zdeněk, minulý týden se mi ulomil kus stoličky, tak jedu k zubařce na správku, tak jsem zvědavá, co zase bude doma, až se vrátím... Bude-li to, aspoň podle mého názoru, zajímavé, dám vědět (ale vůbec nejradši bych byla, kdyby ani raději nebylo co, protože vše bude O.K.).

     Měj se v prvním týdnu nového roku (a pak už pořád...!) pěkně, těším se na návštěvu. Ahoj! Jiřina

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 11.1. 2011 22:29

Předmět: Pozdrav

------------------------------------------
Ahoj, Veroniko!
     Tak co zuby? Už máš spraveno? Já konečně ano. Ještě to doznívá, ale jíst můžu, a snad zase bude chvíli pokoj...
     Včera jsem byla se Sirem na veterině (nechala jsem mu píchnout tetanovku - bylo mi to doporučeno vzhledem k přezubování - větší riziko uchycení se všeho špatného rovnou do krve, ale i vzhledem k těm plánovaným ovcím), probrali jsme s paní doktorkou cestování i krmení, tak se s Tebou podělím o názory, protože si myslím, že Tě zajímají:

     Kinetózy - shodly jsme se na tom, že bude lepší mu pomáhat tabletami, než ho vyčerpávat. Nabídla mi nějaký přípravek, který by měl psa utlumit, ale ne úplně oblbnout. Po podání účinkuje 12 hodin. Vzhledem k Axirově váze (14 kg) se v případě potřeby dávkuje 1 a 1/2 tablety. Jedna tableta stojí lehce přes 200,-- Kč. Název si nepamatuju, protože jsem chtěla celou krabičku (4 tablety), ale zjistily jsme, že shodou okolností měli k dispozici jen s expirační lhůtou do prosince 2010, takže mi objednají čerstvé (v rozmezí 2 - 3 týdnů musím přijít na přeočkování). Ještě vím, že se používají i při zvracení z nemoci, jen se v takovém případě jinak dávkují. (Doplněno později – při kopírování na Sirovy webové stránky – jde o tablety CERENIA.)
     Ptala jsem se i na to homeopatikum, ale veterinářka nemá s homeopatiky zkušenost, takže nevěděla. Pokud mám být upřímná, možná nemám ty správné informace, ale na homeopatika taky moc nevěřím. Ještě snad u lidí ("víra tvá tě uzdravila"), ale jestli jsou psi až tak empatiční, aby jim to skrze pánovo zbožné přání pomohlo, to se mi moc věřit nechce. Netvrdím, že klasická medicína je to jediné, vždy správné a jediné fungující, ale z nabízených možností se mi jeví nejvěrohodnější. Homeopatika si tedy prozatím nechám v záloze.
     Tablety budu Sirovi dávat jen na ty opravdu delší cesty - nejdřív zkusím, jaký to vlastně bude mít na něho účinek. Ale třeba zrovna představa, že bych ho měla na výstavu přivézt zmordovaného, a přitom ho předvést v nejlepším světle, to by byl oříšek (i když samozřejmě chci přijet s co největším předstihem, aby se mohl rozkoukat, aklimatizovat, zvyknout si na psy postupně, zkusit se projít v kruhu apod.). A vlak taky není nic moc řešení...
     Chtěla jsem se zeptat i na ten Kinedril, ale zapomněla jsem. Stejně si ale umím domyslet, co bych asi mohla slyšet: Je to pro lidi, proč mu tím ničit žaludek (a kdoví, co ještě), když jsou jiné možnosti... A souhlasila bych. Je to sice drahé řešení, ale to se nedá nic dělat (respektive budeme se s manželem muset snažit víc vydělávat...:-)). Rozhodně musím říct, že mám opravdu pocit, že paní doktorce jde především o psa, a ne o prodej drahých tablet jenom proto, že vidí, že jsem ochotná je koupit. A jak budou účinné, to se uvidí. Přesto doufám, že Sir z těch kinetóz vyroste...!

     Růst x krmení. Ptala jsem se, jestli třeba jako vet nemá k dispozici nějaké vývojové tabulky vztáhnuté třeba k budoucí kohoutkové výšce, nebo tak něco. Že nic takového není. Prý to, jak zvíře rychle roste, je dáno geneticky. Ovlivňuje se kvalita růstu. Krmením aj.. Poroste tempem, které je mu dáno do vínku, ale když nebude mít pořádně z čeho, nebude se mu růst dobře a časem se to projeví na zdraví. Čím kvalitnější, komplexnější, krmivo, tím větší šance na zdárný vývoj do dospělosti (to bych psát nemusela, samozřejmě vím, že to víš, ale pro pořádek...). To, jak bude pes vysoký, a v jakém věku bude mít jakou výšku, zkrátka záleží na předcích, ale jestli se při své rychlosti stihne osvalit, vyzrát, to už záleží na krmení, pohybu, prodělaných nemocech atd..
     Orijen jako značku paní doktorka moc neznala, ale vyšší procento bílkovin podporuje, právě pro tu tvorbu svalstva. Snaha o zmenšení procenta bílkovin je prý zbytečná. Ten rozdíl není až tak zásadní, a jestliže má pes trávení v pořádku, není problém se stolicí (taky nedoporučovala ty sušené uši apod.), chutná mu, není důvod ho tím nekrmit.
     Sira chválila, že je vidět, že se má dobře, že roste dobře. Salašníci jsou její srdeční záležitost, sama má doma berňáka, chodí na výstavy, takže něco má i v oku...

     Zítra bych měla být celý den doma, tak už konečně budu muset nějak pořádnějc hejbnout s tím úklidem, ach jo! Tak se na to jdu vyspat...
     Dobrou noc a hezké sny! Jiřina

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Appenzellka

Komu: Jiřina Janků

Datum: 31.1. 2011 10:56

Předmět: Pozdrav

------------------------------------------

Ahoj, Jiřinko a Axirku,

děkujeme za včerejší pohostění a za zničení těla na procházkách...:D Takovéhle procházky už jsem DLOUHO nezažila. Večer jsem byla totálně K.O.

Přejeme vám oběma hezký týden a Axirkovi říkej, aby byl hodný a na výstavě neštěkal.....a hlavně - naučte se na vodítku dobře běhat, ať necválá, ale kluše :) Vystavní postoj už není tak přísný ...tam nemusí stát vzorně. Tam s ním můžeš i popocházet atd...však si kdyžtak vyzkoušíte ještě před posuzováním v kruhu tréninkově.

Ahoj, Veronika a Abora.

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 7.2. 2011 14:01

Předmět: Re: ahojky

------------------------------------------
Milá Veroniko,
     zajímalo Tě, jak jsme si užili naši první výstavu, tak píšu: upřímně musím přiznat, že se z ní oba ještě vzpamatováváme - bylo to náročné: vůbec si neumím představit, že bych tam byla se štěnětem třeba entlíka v sobotu, když přišli na řadu tak pozdě - myslím, že by nedošlo ani do kruhu... Aspoň Sir tedy nebyl schopen si tam odpočinout - ani uvnitř, na tom našem "plácku", ani venku...). Sice jsme to zvládli, ale když bych měla tu možnost, majitele štěňat bych varovala před dvěma takto náročnými výstavami ve dvou dnech. Ono i s tou socializací odsud posud...

     Taky Ti přeju pěkný týden a někdy zase na shledanou se těší Jiřina

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Appenzellka

Komu: Jiřina Janků

Datum: 9.2. 2011 19:55

Předmět: Soubor

------------------------------------------

Ahoj ještě jednou,

k vystavování (po shlédnutí videa) - Axir je tam roztomilý pinďulín, vždyť jsou mu 4 měsíce, krásně na sebe nechá šahat, je to super...na ten věk!! Jiná štěňátka se třesou strachy, a nevystavila by se vůbec...tady bylo vidět, že akorát se mu moc nechce, ale je v pohodě :).
Do příště to nacvičíš lépe..a i on, jak bude starší - tak bude chápat lépe. Jinak kamarádka mi radila pro příště, že by se na něm hezky vyjímal kožený černý obojek "zakryje" i tu bílou vícero...a k tomu připnout kožené vodítko (mohla bych půjčit to, co měl David ) den před výstavou jsme ho objevili u nás, že bylo používáno na jack russlici. Snad ho někde mám, ale myslím si sama, že je to velice dobrý nápad. Vyzkoušíme a uvidíme :) až se nadchneš pro další výstavu...v ničem Ti bránit nebudu a do ničeho tlačit také ne. Je to Tvůj Axirek, já jen Vaše chovatelka - co přihlíží, případně poradí :). Hezký večer, Veronika

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 10.2. 2011 00:39

Předmět: Odezvy

------------------------------------------
Milá Veroniko!
     Díky za podporu při hodnocení našeho vystavování (se) v Brně. Jsem Páji vážně vděčná za video, protože člověk si myslí, jak je soustředěný na rozhodčího a psa, a ve výsledku to vypadalo, že jsme se tam motali jak vítr v pytli, panička místo běhu poklusává jak poskakující baletka (jen s rozdílem příšerně velkého zadku...:-) !) a pes se škrtí na vodítku. Ukazovala jsem video Zdeňkovi, a ten v jednu chvíli prohlásil, že TEĎ to vypadá dobře. Víš, v kterou? Tipni si... V tu, kdy mě v záběru svým tělem zakrývá rozhodčí...!!! Bohužel mu musím dát za pravdu.
     Samozřejmě jsem si nedělala iluze, že budu na první výstavě působit dojmem zkušeného vystavovatele, a je mi jasné, že nevystavovat štěně, tak to byl z mé strany totální propadák, ale díky tomu štěněti jsem byla hájená i já...
     Ale při vší sebekritice se nestydím taky se pochválit: Sice nemumím běhat se psem (rozhýbat ladně skoro stokilový kolos není jen tak, to už ani doktoři nedoporučují... :-)), nedokázala jsem ho namotivovat tak, aby měl chuť pěkně stát apod., ale aspoň jsem měla snahu se pěkně oblíct. Sladit se se psem, a zároveň s úrovní (mezinárodní) výstavy. Překvapili mě lidi, kteří nastoupili ve všedním, spíš sportovním, než společenském oblečení, v teniskách. Myslím, že je to škoda i pro jejich psa, i když by na to rozhodčí neměli hledět. O psu to nic nevypovídá, o pánečcích to prozradí dost...

     Dnes jsem byla se Sirem na veterině. Při té příležitosti jsem se ptala na ty bílkoviny v krmení. Byla tam jiná paní doktorka (oni se tam střídají 4 veterináři - všichni patří k jedné klinice), kterou jsme už ale taky znali a která má taky nějakou velkou psí rasu, ale nechtěla jsem být až tak moc zvědavá kterou, otázek jsem měla i tak dost...
     Ale i s touto paní doktorkou jsme se shodly na tom, že pouhé udávané procento bílkovin v krmivu není rozhodující. Záleží na tom, jakého původu jsou ty bílkoviny. Jestli jde o živočišné (kterých se pes jako masožravec nepřejí, pokud nejí JEN maso) nebo rostlinné, které jsou problematičtější při trávení. Důležité je sledovat přísun bílkovin (jestli jich není moc) spíš u dospělých psů, kteří jich už tolik nepotřebují, na rozdíl od vyvíjejících se štěňat. Nadměrný přísun bílkovin, tedy víc, než tělo potřebuje a kolik dokáže účinně spotřebovat, by se projevoval opravdu třeba problémy s močovými cestami (ale to bych prý poznala i já jako laik, že má pes takový problém...), průjmy nebo nadměrným prděním (jak to v těch střevech hnije a plynnatí...) nebo problémy se srstí (nutkavé škrábání až do vyholení místa...).
     Byla jsem dokonce tak daleko, že jsem s sebou měla lahvičku se Sirovou ranní močí (! ... ještě že máme kluka - se to dobře chytá...:-)), že bych jako nechala udělat rozbor, jestli v ní není vysoké procento bílkovin, abych měla klid, že mu v dobré víře, a s pocitem, že mu dávám to nejlepší, neubližuju. Rozbor by prý stál cca 120,-- Kč, takže proč si ho pro klid nedopřát... Ale paní doktorka mi to rozmluvila, že by to bylo naprosto zbytečné, protože s největší pravděpodobností by tam nějaké bílkoviny byly spláchnuty z předkožky, takže by to nebylo průkazné, že jsou z krmiva. To by ho museli nacévkovat v narkóze. A to je jasné, že je zbytečné! Protože nemá žádné z výše uvedených příznaků, je to vyvíjející se štěně, granule jsou masové (bez obilovin), tak mám prý zbytečné obavy. Protože kdyby měl tak vysoké procento bílkovin už v moči (protože je tělo nestačí zpracovávat nebo jsou špatného původu), dávno bych to na něm viděla.
     Tak snad už ani Ty nebudeš mít ty dobře míněně obavy o jeho zdraví v souvislosti s bílkovinami.
     A protože vím, že Tě to zajímá, posílám Ti pár odkazů, které jsem objevila při sebevzdělávacím hledání. Až nebudeš mít co dělat, můžeš si pročítat:
https://faunanet.sweb.cz/psi/pece-o-psa/krmeni-a-vyziva/hodnota-krmeni.htm#bilkoviny
https://www.happydog.cz/cz/dog/filozofie-obsah-masa.html (tyhle asi znáš...)
https://mujpes.cz/clanek.php?id=201 &PHPSESSID=fe412aae36289bb6c9714f859ca183f8
https://krmivo-vitaminy-psy.heureka.cz/orijen-adult-13-5kg/recenze/
https://borazmiloticek.net/clanky/vyziva/spravne_krmeni_psu/spravne_krmeni_psu4.htm
https://www.chilly.estranky.cz/clanky/vyziva-stenat-a-dospelych-psu/vhodne-potraviny-pro-psy_-druhy-krmiv.html

     A jak tak píšu, stal se ze dneška zítřek, tak se jdu na dnešek vyspat! Měj se pěkně a ahoj! Jiřina

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Appenzellka

Komu: Jiřina Janků

Datum: 10.2. 2011 09:10

Předmět: Re: Odezvy

-----------------------------------------

Ahoj, Jiřko, než vypukne pracovní "šrumec" chci odepsat na Tvá slova:

K vystavování : budeš překvapená ještě vícekrát lidmi a jejich oblečením a někdy i šokujícími výsledky :)
Můj názor je, že na první výstavu jsi to zvládla hezky.(A to Ti nepíši, že se známe). K motivaci - pro příště lepší - tam chyběla, to jsi se posoudila správně. Kdyby jsi chtěla před další výstavou pomoct, ráda se pokusím předvést, jak na to (líp předvést než minule-jen skrze tu motivaci). Pokud by jsi do té doby na to nepřišla sama :).

S výstavami jsi mě překvapila - pravda :) Ale proč ne :)
Ostudu jsi netrhla!!! Vidíš to moc černě, všichni to brali jako roztomilé...a ocenili, jaký je Axir povahově. Takže jakápak ostuda.
A že bych Ti to jako chovatelka klidně napsala, kdyby mi to tak přišlo.....

Bílkoviny - dobře, děkuji za objasnění!!! :) Jsem ráda, že se taky něco okolo toho více dozvím.
Za odkazy taktéž děkuji, vidím to až tak na večer či později.
V tuto chvíli mám práce až až, tak přeji pěkný den. Veronika

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 10.2. 2011 23:07

Předmět: Re: na Re: Odezvy aj.

-----------------------------------------
Milá Veroniko!
     Už se mi skoro nechce pořád se vracet k výstavě, tak snad už teď naposledy, a bude vše řečeno: Já si nemyslím, že jsem teď trhla ostudu, ale příště už asi nebudu vystavovat "štěně", tak by to ostuda být mohla, pokud bych podcenila přípravu. Tak jsem to myslela... A právě proto budu vděčná za každou Tvou radu, nápad.
     Třeba zrovna s tou motivací. Já byla přesvědčená, jak bude ze šišky nadšený (doma je to snad jeho nejoblíbenější hračka - vždycky ji po chvíli rozkouše a ještě dlouho po totálním ohlodání si s tím ohryzkem pohazuje...), nebo kdyby snad ne, tak si rád dá ten eukanubácký piškotek, který běžně dostává tak maximálně šestkrát za den, když jsem zrovna hodně štědrá! Ale ono nezabralo ani jedno. Až při videu jsem si uvědomila, že jsem mu s tou šiškou "zavazela" před čumákem (a přitom psi prý vidí ostře v cca metru!) a piškoty mu asi tak nevoněly (ale s dršťkami v kapse - za které by možná dal život! - by to asi fakt nešlo, protože bych smrděla jak cap a Sir by mi asi pořád skákal na kapsu...). Tak nevím, co vymyslím...

     A jak jsem včera psala o té návštěvě veteriny, úplně jsem zapomněla na jednu taky (aspoň pro mě a Sira) důležitou věc: Jak jsem si chválila ty "cestovní" tablety, tak je fakt chválím ještě jednou! Na cestu do Svitav (cca půl hodinka jízdy) jsem mu je nedávala, i když normálně opravdu zvracíval po prvních třech minutách jízdy a natahovalo ho nejméně ještě jednou, tak včera nic!!! Ani cestou zpátky!!! Jen to slintání :-( Tak si myslím, že mají opravdu pozitivní účinek - pes si zapamatoval, že může jezdit i bez kinetózy - a ona pak nepřichází! Koupila jsem sice ještě jedno celé balení (tj. 4 tablety za 876,-- Kč - se to dobře pamatuje díky té posloupnosti čísel :-)), abych je měla k dispozici pro cesty k Vám na cvičák apod., ale myslím, že další už ani nebudou potřeba. Že si zafixuje jízdu bez zvracení a časem snad přestane i slintat. Kéž by! Chtěla bych mít dobře pojízdného psa, když s ním mám takové plány, a ne ho tím trápit!

     Mrku ještě, co nového na fóru, a jdu spát (mám deficit ze včerejška - dneška!). Dobrou noc! Jiřina

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Appenzellka

Komu: Jiřina Janků
Datum: 09.05.2011 21:35
Předmět: pozdrav
-----------------------------------------
Ahojky paničko a milý Axirku,

v Rožnově jsem byla moc vyčerpaná, tudíž jsem se nestíhala věnovat všem...a ani moc vám.
Doufám, že se nějak nezlobíš, že jsem odmítla vycházku, sotva jsem dojela domů....

A jaké máš dojmy ze svodu? A tak celkově? Povídej...

Verča a krásná mamina Bonča :)
P.S. Teď už se do Polska vážně tolik nebojím, s kachním sušeným masem bude Bonča zase předvádivá a snad se zalíbí taktéž.

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 9.5. 2011 22:43

Předmět: Re: pozdrav

----------------------------------------
Milá Veroniko!
     Umím si představit, jak jsi byla unavená, vůbec se nezlobím, ani jsem neměla dojem, že bys nás nějak odbývala nebo byla vůči nám nevšímavá - hlavně, že jsi byla spokojená z výsledků, a že jsi dobře dojela domů.
     Kdybych na tom byla jako Ty nebo jiní, kteří se účastnili už i včerejší výstavy (ucasnovaní psy, s představou několikahodinové cesty, bych taky spěchala domů...), taky bych se zbytečně nezdržovala. Protože jsem ale byla v jiné situaci, a protože se udělalo tak hezky, řekla jsem si, že přece nevstávám ve 4 ráno a nejedu víc jak dvě a půl hodiny, abych se tak brzo vracela, takže jsem se chtěla ještě alespoň porozhlédnout po Rožnově.
     Sotva jsme vylezli z kempu, narazili jsme na rozcestník turistického značení a tam stálo, že ke kapli na Radhošti je to jen 6,5 km... Tak jsem měla cíl a šli jsme... Byla to moc prima procházka - já mám tyhle "horské" moc ráda (kdybych si měla vybrat mezi dovolenou, kterou můžu prochodit po horách, nebo proležet u moře, zvolím tu horskou). Cestou jsme potkali skupinku lidí středního věku - seděli na odpočívadle, a jak jsme se k nim odspodu blížili, všimla jsem si, že nás pán fotí. Když jsme k nim došli, hned se vyptával, co že je to za krásnýho pejska, a jestli by si ho mohl ještě vyfotit. Tak jsem sundala všechny obojky („klíštěcí“ a ten normální...) a Sir se předváděl: všechny očuchal, od všech se nechal pohladit, a s radostí si vyskočil i na jednoho mladšího, který to chtěl, aby měl prý zajímavější fotku...
     Nahoře u kaple jsme zahlídli i mladší pár s entlíkem a nějakými dvěma dalšími psy, ale rasu jsem už nepostřehla - jen jsme na sebe mrkli, a že taky byli na svodu, a když už tak už, tak taky na Radhošť...
     Byla jsem moc spokojená: krásné počasí tak akorát (ani vedro, jen mírný vánek na osvěžení), nádherný rozhled do krajiny a, až na těch pár lidí u odpočívadla a skupinu polských turistů u kaple, jen sem tam někdo. Sirovi se to taky moc líbilo - uvolnil se při běhání, na vodítku šel krásně (jak obvykle chodí, když se netáhne za psy...), rozhled do krajiny nějak neoceňoval :-), ale půl hodinky společného válení v trávě a vyhřívání na sluníčku mu vyhovovalo...
     Z kempu jsme nakonec vyjížděli ve čtyři hodiny, už tam skoro žádné auto nebylo, cesta nám trvala tři hodiny, protože už jsem přeci jen taky cítila, že jsem unavená, tak jsem dělala přestávku každou hodinu, abych se na pár minut natáhla a prospala (Sir byl v klidu, buď spal, nebo "se díval z okýnka"...). Unavená jsem byla pak tak, že jsem se ani nedodívala na konec filmu v televizi (to se mi nestává...), ale tak mi padaly oči, že jsem to vzdala, řekla "dobrou noc", a pak se už jen probudila vlastním chrápáním...
     Ta vycházka, to bude moje nejhezčí vzpomínka z tohoto "svodového" dne. Taky jsem moc ráda poznala další aplíky a jejich páníky. Posudek dopadl dobře, organizace ze strany klubu bych řekla, že byla zvládnutá, tak dobrý... Jenom škoda, že těch mladých psů nepřijelo víc, byla by větší podívaná. A to myslím, že ani na výstavách tolik psů asi nebývá. Ta slečna, jak jsme se s ní bavili, z toho taky byla zklamaná, z toho jejich prý dvanáctihlavého vrhu byla sama...
     Tvé dojmy jsou jistě bohatší, nejen pro ten sobotní krásný výsledek, ale i o to, že znáš lidi v klubu, máš větší přehled...

     Tak se jdu ještě podívat, co nového na fóru (včera jsem už byla tak utahaná, že jsem ani nenahlídla...), možná se čeká, že něco napíšu, tak uvídím - a jdu se dospat. Tobě přeji taky pěknou dobrou noc, hezké sny a někdy zase ahoj! Jiřina

 

---------- Původní zpráva ---------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 16.6. 2011 02:19

Předmět: Slíbená odpověď z dopoledne (v době Tvého čtení už včerejšího...)

-----------------------------------------
Ahoj, Veroniko!
     Je asi dost pozdě na to, abys ještě seděla u PC a čekala na to, jestli něco přijde nebo ne, ale já se dřív nedostala (občas musím taky aspoň to vyprané prádlo zpracovat, nějaké to papírování apod. - a když se to vše začně dělat až po 20. hodině, kdy je konečně klid, tak se pak k psaní mailu dostávám až teď...), ale tak budeš mít překvapení po ránu či dopoledne...

     A teď můj výlev duše... Protože to v sobě nechci dusit, a protože mě zajímá Tvůj názor jako většího znalce aplíků i výcvikářky. Tak tedy - v čase zpět k včerejšku (pro Tebe, v době, kdy budeš číst - a než to dopíšu - tak vlastně už předvčerejšku - zkrátka úterý odpoledne... :-)):

     Situace: Asi tři čtvrtě hodiny různě cvičíme – na cvičáku, spolu s dalšími dvěma psy, respektive asi 1,5-letým amstafem bez PP a devítiměsíční fenečkou JRT též bez PP. V povzdálí u stromu byla uvázaná fenka maliňáka, která patří paní cvičitelce.
     Chvíli před tím, než se odehrálo to, o čem chci hlavně psát, měl Sir menší pauzu, ale jen relativní, protože sice sám necvičil, ale sledoval (a záviděl - to si asi umíš představit: trocha tahání na vodítku, trochu štěkání, ale pak se i uklidnil...), jak se na střídačku ti dva psi s pánečky přetahovali o hračky (nácvik na aport: pes měl věc dát, nebo aspoň "připosunout" k pánečkovi do ruky, pak se teprve, za odměnu, přetahovali...).
     Po tomto "aportování" jsme měli s povelem "k noze" udělat přiblížení se ke středu toho pomyslného trojůhelníku, který jsme tvořili, pes si měl lehnout a co nejdéle vydržet. Děláme to často - socializace na blízkou přítomnost psů. Obvykle to Sir zvládá celkem v pohodě, i když hůř než třeba ta fenečka JRT (ale to přikládám tomu, že je to fena malého plemene, tj. "vyzrálejší") - ale i ona má "své dny"... Hodně záleží, kdy se to cvičení provádí: je rozdíl v chování, když je to hned na začátku, kdy psi jsou "čerství", natěšení, aktivnější (a tedy buď chtivější poslouchat nebo naopak ještě rozradostnění, že už se něco děje, a že tam jsou ti psi), nebo když je to na závěr, kdy už jsou unavení, psychicky vyčerpaní z toho skoro hodinového soustředění (pauzy jako takové jsou jen při vysvětlování nějakého problému, spíš jde o střídání úkolů, než o nějaké odpočívání, což je podle mě i dobře - psy to baví, a když nezvládají, tak se o to alespoň pokouší, nebo toho necháme všichni, a po chvíli se to zkusí znovu...). Na ten závěr už ale může být pes i dost unavený, takže to na něj může už být moc stresující, a není otázkou pouhé poslušnosti, jestli to vydrží dlouho - tak si to alespoň myslím já...
     Jenže když se mi v té situaci po chvíli (chvíli - dvě tři minuty - opravdu vydržel!) začal Sir zvedat a nechtěl už ani sedět, jen by se natahoval k tomu amstafovi, který sice ležel, ale nebyli si lhostejní, ve vzdálenosti jen asi cca 1 m (nezkracuju to, věř mi...), tak mi paní cvičitelka říká: "JÁ SI MYSLÍM, ŽE JE ZRALEJ PRO OSTNÁČ..." No vyrazila mi tím dech!!!
     Odpověděla jsem: "No to tedy rozhodně NE! Mému miláčkovi NIKDY!"
     Ona: "Já vím, že se Vám ty represivní metody nebudou líbit, ale dívejte se, co dělá: jste mu v tuhle chvíli úplně volná... On si prostě dělá, co chce... Kolik mu je?"
     Já: "Devět měsíců."
     Ona: "Tak jestli nechcete ostnáč, tak mu aspoň ten obojek (řetízkový s velkými oky, používám ho jen na výcvik na cvičáku - moje poznámka pro Tebe...) přepněte na stahování... Ať to cítí!"
     Já: "No to bych možná mohla, ale nechci!"
     Ona: ??? (nevyslovená otázka v očích...)
     Já (pokračuju): "Nechci ho zlomit, ale vychovat... chci, aby mě poslouchal, protože to tak nějak má být, že to sám chce, mě poslechnout..."
     Ona: "To je hezký, ale vidíte, že si z Vás v tuhle chvíli moc nedělá... Jo, když něco udělá dobře, dostane pamlsek! Ale když neudělá, tak se mu nic neděje! Že panička třeba řve, to je mu jedno, hlavně, že si dělá, co sám chce... On nemá důvod něco měnit, nic ho neohrožuje, nic mu nevadí, proč by něco měnil - jemu to vyhovuje, a panička ať se třeba staví na hlavu!"
     Já: "Připouštím, že něco na tom je, že teď mě rozhodně nevnímá, fakt teď neposlouchá... Ale ostnáč?!? Nebo ho kvůli tomu škrtit?!?Vždyť jinak to docela jde..."
     Ona: "A proč ne ostnáč? Nebo aspoň ten stahovák? On není nijak narušenej, není žádná bázlivka nebo agresor, jen je to takovej dominátor; to by mu neublížilo, jen by cítil, že takhle ne! Podívejte se: on Vás prakticky terorizuje! Že se s ním přetahujete?! To mu dávno nevadí! On ví, že jste hodná, že mu neublížíte, že mu v podstatě nic nehrozí, tak proč by se necukal a nesnažil dostat tam, kam sám chce! On už ví, že ho fyzicky zvládnete hůř, než když byl malý...!"
     Já (jen proto, abychom tu situaci už skončili...): "Tak možná máte pravdu, já teda zvážím to přepnutí..."
     Ona: "Zvažte..."

     Celý ten dialog se odehrával v poměrně přátelském duchu - paní cvičitelka měla snahu mi poradit, jak sama nejlépe naznala. Nebylo to o nadávání nebo něčem podobné, to vůbec ne! Jen máme obě jiný pohled na věc (jako i s tou socializací mezi psy u štěňat, kdy tohle podle ni na cvičák nepaří - „tady se cvičí, hrát si choďte někam jinam...“), ale já myslím, že ona předem věděla, že já na ostnáč nepřejdu, a já jsem ochotná připustit, že má svým způsobem pravdu... Že tyhle metody se používali často (neposloucháš, tak tě to bude bolet, aby sis RYCHLE zapamatoval, co máš dělat...). A taky je pravda, že Sir (zejména při tom, kdy jsme spolu mluvily, protože to už vůbec nebyl čas ho ještě korigovat, takže se prostě vzpouzel na vodítku, chudák...), opravdu neposlouchal. Fenka ležela, amstaf to taky celkem ustál (uležel).
     Jenže rozdíl je v tom, že já si myslím, že to bylo ne proto, že by na mě až tak zvysoka s**l, ale protože už byl unavený, nesoustředěný, a ti psi ho zkrátka lákají... A hlavně to na něho bylo fakt moc blízko... Protože když jsem couvla o dva tři kroky, zklidnil se, získal přehled nad situací - a už vydržel ležet! Když říkám paní cvičitelce: "Vidíte, už to jde, už se zklidnil...", tak mi odpověděla něco takového jako (to už - na rozdíl od těch prvních vět, které si fakticky pamatuju málem písmeno od písmena! - nevím tak přesně): " Teď ano, ale tam si dělal, co chtěl! Tam to nešlo..."
     Něco podobného se během této lekce odehrálo ještě předtím: dělali jsme úkroky vpravo vzad s povelem "k noze" (aby pes pochopil, že musí odlepit zadek od země a přisednout zase do správné polohy...). Normálně to se Sirem v pohodě dáme, chápe, co se po něm chce, umí to. Ale když jsme to měli předvést, tak z nějakého důvodu se motal (já bych řekla, že jsem na něj moc mluvila, abych ho dostala, kde jsem chtěla: "k noze, tak ne, říkám: k noze, dobře, ještě jednou: k noze..." - tak nějak to být mohlo, přiznávám), takže to nedopadlo... Ale ani ne snad za dvě minuty, když jsem ho nechala "orazit si", nic po něm nechtěla, tak to šlo několikrát po sobě ukázkově...! Paní na to sama říkala: "On teda někdy spolupracuje tak krásně - a někdy se mu zatmí, nebo co, a je jinde..."
     Prostě celkově na tom fakt nejsme špatně, rozhodně ne hůř než ostatní! Ale jakože nejsebejistější, nejakčnější (jen v některých situacích je na tom fenka JRT podobně...), to teda asi jsme, ale já to nevidím jako chybu, jen se to musí korigovat. Ale přece ne ostnáčem!

     Jsem přesvědčená (a podle mě to uklidnění se po couvnutí je toho důkazem), že to celé pro něj byla už moc zátěžová situace, na kterou v té chvíli už neměl. Malé couvnutí - a byl OK. Není třeba ho trestat, jen postupovat pomaleji: Nejdřív zvládne 2 metry, časem třeba i blízkost těsnější než metr... Ale teď ještě ne. Není to chyba, je to načasováním a je to vývoj. Individuální u každého psa. Fenka i amstaf to už zvládli, my zatím ne. Postupovat od lehčího k těžšímu, od zvládnutého k náročnějšímu, ne?

     Já si pořád myslím, že chyba v chování psa je odrazem chyby pána. Zvlášť, když je pánem od štěněcího věku toho kterého psa - tam se nemůže vymlouvat na špatnou socializaci (leda u chovatele, ale i s tou už může pracovat dle potřeby). Buď páneček něco podcenil nebo naopak přecenil, nebyl dost důsledný, měl špatnou povelovou techniku, nebyl dost předvídavý a nezabránil některým negativním zkušenostem apod., ale zkrátka vždy (pokud nemluvíme o nějakých nemocech...) to byl on, kdo psu nastavil nějaké hodnoty, mantinely, ukázal mu jak ano, případně, jak ne. Ale je to o důslednosti a trpělivosti.
     Jenže lidi nemají čas, dlouho ukazovat psovi, co je dobře (odměňovat ho), aby měl právě tolik času, kolik potřebuje ON, aby si zafixoval, co je dobře. To raději pro urychlení použijí stahovák, pak (protože si na něj pes zvykne jako na nutné zlo, a stejně neposlouchá, protože neměl dost času na fixaci toho správného pomocí pamlsků - nebo prostě odměn...) přejdou na ostnáč, a když se situace po čase (spíše brzo než později asi...) opakuje, případně problémy stupňují, zavedou elektriku! Pes neví, co se po něm chce, ale protože neposlouchá, dostane ránu! Stokrát se může psát a říkat, že je to jedna z možných pomůcek pro vrcholový výcvik pro korekce na dálku - lidi to stejně budou používat pod vidinou rychlého vychování k základní poslušnosti! A pak už psa čeká v některých případech asi jen injekce... :-(
     Ten amstaf taky chodí s elektrikou. Prý kvůli přivolání. Že kdysi utekl na koleje. Každý jsme nějaký, každý máme chyby, sebe nevylučuju! Páneček toho psa má moc rád, jen si s ním asi neví rady, tak když mu na cvičáku doporučili elektriku, zkouší to. Někdy pomůže, někdy prý taky ne spolehlivě...
     Já sama taky nevím, jestli dělám vše správně, co ze Sira vychovám. Ale nebudu se nikdy vymlouvat na nic, beru odpovědnost za něj na svá bedra stejně, jako ji připisuju ostatním páníkům vůči jejich psům. Budu-li mít útěkáře (na což nevypadá, alespoň ne na běžných procházkách), tak holt bude asi chodit na flexi vodítku... Pokud nezvládne psy, budu se muset podle toho zařídit (předvídat setkání, vyhledávat situace, ve kterých ten pobyt se psy budeme moci trénovat...). Je to na mně... Ale ostnáč k tomu potřebovat nebudu! Tak na tu ZOPku půjdem třeba až ve dvou letech - no a co? Kdo nás honí? Pro koho to dělám? Pro sebe a Sira, pro naši rodinu, abychom spolu spokojeně žili ve vzájemné shodě? Jistě - jedině proto! Nakonec já ani Sir tu zkoušku nepotřebujeme, když spolu budeme vycházet, zkouška není nutností... Nebo proč mu (zvlášť teď - v devíti měsících!) nedat ještě šanci na usměrňování pouze pamlsky a slovní pochvalou s příjemnými doteky pouze v kontrastu s důrazným NE, ignorací, výhružným pohledem, postojem apod., namísto bití, použití i ostnáče nebo "jen" stahováku?!? Výchova není přece v obojku!

     Nechci, aby sis myslela, že proti paní cvičitelce nějak brojím, ne! Já si jí vážím, o výcviku toho ví nepomněrně víc než já, ty lekce s ní mě i Sira fakt baví, to už jsem Ti nakonec i psala, i ty její rady jsou dobře míněné, z přesvědčení, že je to pro nás nejlepší možnost, ale já to nechci brát. Jsem přesvědčená, že v tomhle jí za pravdu V NAŠEM PŘÍPADĚ nebudu muset dát!

     A víš, ona (přes všechny své jistě bohaté zkušenosti) taky není vševědoucí... Její vlastní fenka je tak trochu bázlivá, na vodítku agresivní vůči psům, na volno ze psů "připos***á", jak to sama paní řekla. Je jí myslím kolem roku a půl, ale možná se pletu. Doma má bezproblémového staforda (jestli jsem si to teda dobře zapamatovala...), asi dvanáctiletého. Ale s tou fenkou má problém. S každým psem se dá pracovat, jen to chce třeba na každého jiné metody...

     Doufám, že to nevyznělo, že chci paní shazovat! To fakt ne, protože se rozhodně necítím povýšená, abych někoho shazovala, jen jsem chtěla naznačit, že zkrátka ani ona nemusí mít ve všem pravdu...

     Tak, to se mi ulevilo...! Nevím, jak lehce se mi bude zítra (dneska!) vstávat, ale usínat se mi bude lehčeji... Tak dobrou noc, hezky se vyspi, pěkné ráno, pohodu v práci, a dej mi, prosím, vědět, co si myslíš... Znáš mě, znáš Sira (i když jsi ho teď moc neviděla, ale tak třeba tu jeho neposlušnost na cvičáku tehdy u Vás jsi zažila), věřím, že jsi schopná objektivního pohledu, i když já jsem u Tebe na piedestalu a Sir je Tvůj odchovanec..., znáš jiné aplíky, psy, s Bončou máš jistě taky své zkušenosti!

     Tak se, holky, mějte! :-)
     Zdraví Vás Jiřina


---------- Původní zpráva ----------

Od: Appenzellka

Komu: Jiřina Janků

Datum: 16.6. 2011 09:49

Předmět: Re: Slíbená odpověď z dopoledne (v době Tvého čtení už včerejšího...)

----------------------------------------

Jiřinko!!! Tak víš, co jsem udělala při čtení o ostnáčí - nahlas ..hhhhhháááá...úlekově!!!!!
Na Sira ostnáč rozhodně ne !!!!!
Proboha..když nezná Apz, tak ať si o nich něco nastuduje!! To není maliňák či ovčák!! Jsou to emočně citlivější psi..
O ostnáči jsem uvažovala akorát teď při obraně na poslušnost, kdy Bonča fakt měla problémy mě vnímat...ale myslím si, že jsem to zvládla i bez něj...a možná bych si to tím spíš pokazila. Možná někdo z aplíkářů ale ostnáč použil - dá se to použít na dospělého jedince, o kterém víme, že je povahově tvrdší !!!! Což třeba Bonča není ...(chtěla jsem to sama použít v případě nutnosti akutní, že by stačilo právě jen "jednou", aby si zapamatovala). NO jako u Sira mě ta představa naprosto zděsila !!!!
Ovšem pokud se s ním přetahuješ, tak na ten stahovák bych to klidně dala, netuším, jak hodina probíhá, nevidím to, nemůžu soudit.
Stahovák je jen taková pomoc, aby, jak řekla správně, to pes pocítil .....že takhle ne. Ale zase!! Musí se s ním umět správně pracovat, jinak se pes stejně škrtí a je to k ničemu.
Takže stahovák může dobrý pomocník, ale je potřeba jej užít učinně, krátkodobě (jen pro pomoc), odstranit nežádoucí chování.
Pak není třeba. Bonču na stahovák jsem přepla fakt už jen na té obraně, kdy nevnímala. Ono to přidušení psa trochu probere! A při učení chůze jsem taky jeho "pomoc" využila. Kolikrát, když vidím chodit po městě pejsky takových různých "podivných majitelů" (feťáci, či takoví ti mladí lidi, co se se psem potulují atd, tak je pes netahá...kladla jsem si otázku jakto? Za 1) chodí s ním takto na vodítku pořád a jistě se s ním "nemazlí", když je táhne, věřím, že mu to dají pocítit. A tak pak pes jen tak ze zvyku šlape poslušně. (jasně, není to úžasné)...jen chci tím naznačit, že je potřeba si se psem vyjasnit pravidla. Ale uvidíš, třeba na sraze se přiučíme něco nového od výcvikářky Veroniky, co má berňáka a krásně ji cvičí, (cvičí pozitivními metodami). Já znám jen tuto známou pomocnou korekci s pomocí stahováku, na které jsem vycvičila svojí fenu, když "zlobila". A pomohlo to i u dalších psů, je to prostě urychlení dané situace.

K odložení v blízkosti...je náročné...kor pokud jsou si psi naproti ....u nás to cvičím prvně v řadě...s metrovými odstupy, tak aby pejskové hleděli na pánečky dopředu (což je logické a je to vhodné i ke zkouškám), a s odstupy dle toho, jak vidím, že to jejich pes zvládá. Nemá cenu nikam spěchat!Vždy by se odložení mělo ustát s pozitivním výsledkem, jakmile jsem daleko a pes má šanci se odplazit, vymýšlet blobsti - chyba! Pokud člověk nereaguje okamžitě, jakmile se pes pohne vpřed atd...zadělává si na problém. Nevím jak ten trojúhelník cvičíte, zda psiska jsou zadky k sobě či jak ....
Kdyžtak mi to prosím dovysvětli :).

"Postupovat od lehčího k těžšímu od zvládnutého k náročnějšímu, ne?" PŘESNĚ TAK, Jiři!!!

S tím dalším, co jsi psala.....cvičím občas u Lucky Ševčíkové, která je mistryní světa (4. místo) ..tzn. vidím, jak se trénuje pro vrcholový sport (ale na to taky musíš mít psa)!! Lucka je velice šikovný a kvalitní psovod, vždyť se svým prvním psem labradorem dokázala udělat i IPO 3 !!! Prostě ona je tím skvostem, co ty psy "donutí" dělat z lásky pro ní!! Ale taky si nemysli, používá ostnáč, elektirku v nutnosti !! A není to špatně, její psi to pochopí, protože ona jim to umí správně vysvětlit,takže to má efekt a pak již dané "pomůcky" ani nepotřebuje. Jen při nutnosti zvládnutí nezbedností, které třeba psiska začnou dělat. Takže v tom bych to tak černě neviděla, jak píšeš - jediný je to - musí se s tím umět !! Jinak to je cesta spíš "do pekla" bez užitku.

Ad zpět k vašemu cvičáku: ano, je to o lidech, proto u nás se snažím jim říkat na rovinu, či sama přímo pomáhat intonací. Když vidím, že to psovi jde, tak sama volám - no supeeeer, výýýborně!!! Snažím se lidem tak dát najevo, ano, tento moment je správný a důležitý.
Minule jsem tam napravovala křivé sedání.....a hlavně, jsem spokojená, když lidi jsou spokojení a jsou pokroky.

Útěkáře mít nebudeš - to se neboj !!! To u Sira nehrozí...(pamatuji si, jak mi capkal u nohy na volno, když jsem ho vzala ven poprvé před dům), jako jediný opravdu vůbec neřešil, že je v novém prostředí, v cizím, neznámém, capkal za mnou v pohodě. Ten si Tě bude hlídat!! :)

Ad ZOP: Lepší si počkat a provést zkoušku výborně !!! Samozřejmě bylo by to krásné, kdybys ji třeba na podzim složila, ale těžko říct, zda Tě dokáží připravit a zda na to bude Sir zralý.

Mimochodem, jsem ráda, že se Ti ulevilo a lehčeji spalo!! :) Klidně mi takové mejlíky piš...jsem ráda...i když je prožívám taky emočně :) protože prostě jak jsi psala, chce to individuální přístup a taky přístup dle charakteru plemene.!! Kolik Apz cvičila?....I sama Lucka mi na Bonču vymluvila ten ostnáč, když me ve chvilkovém zoufalství napadl (při její neposlušnosti v chůzi u obran), jako nejrychlejší možná pomůcka, no ještě, že mě ten záchvat přešel. :)
Ad závěr: rozhodně Tě nenutím na Axira vzít stahovák! Záleží na Tvém vědomí, svědomí. Třeba to zvládnete krásně i bez něj, však on vyspěje, je to chytrý pes. (Navíc zvědavci jsou to od přírody fakt všichni, takže i v dospělosti občas za něčím táhnou, dělají výpady apod.) patří to k nim, na srazu sama poznáš :) proto i srazy pořádám, aby lidi si rozšířili obzory, co je a co není normální, jak se plemeno chová všeobecně, i pro mě je to škola!

Tak krásný den!! :) Veronika a Abora

 

---------- Původní zpráva ----------

Od: Jiřina Janků

Komu: Appenzellka

Datum: 17.6. 2011 12:04

Předmět: Už je dobře...

-----------------------------------------
Milá Veroniko!
     Díky za obsáhlou odpověď na můj předchozí dušisivylívající mail - překvapilo by mě, kdybys na použití ostnáče měla jiný názor, věděla jsem, že ho odsoudíš stejně jako já, jen jsem to potřebovala slyšet, utvrdit se v tom, že nejsem jen přecitlivělá panička se psem, co si s ní dělá, co chce...
     Paní žádného APZ necvičila - vzpomínám si i na to, že při zápisu do kurzu vlastně ani nevěděla, co je to za plemeno... Taky bych čekala, že se bude zajímat, nechci jí křivdit, ale myslím, že to neudělala - má hodně zkušeností s různými psy, tak se už asi hodně spoléhá na vlastní intuici a odhad povahy. Má nás za exoty (jak nás sama jednou nazvala... ne nějak pejorativně, ale ve srovnání s briardem, JRT, a stafbulem - to je ten pes, o kterém jsem psala minule jako o amstafovi (já se v těch teriérech toho typu neorientuju...)).
     Mimochodem - já elektriku jako takovou taky nezatracuju - beru ji jako pomůcku novější generace pro VYCVIČENÉ psy, použití, - jak jsi o něm psala -, ale myslím, že spousta lidí si ji pořizuje právě jako trest pro NEVYCHOVANÉ psy - a to mi vadí.
     Včerejší lekce byla jen za přítomnosti toho stafbula, bylo těsně před bouřkou, tak to ostatní vzdali - my si to o to víc užili. Sir poslochal na jedničku, zvládali jsme bez nějakých větších problémů nebo prohřešků. Dokonce se prý posledně domluvilo, že bychom cvičívali individuálněji.
     Jak ses ptala na to odložení, myslím, že už to není aktuální, ale odpovími Ti - dovysvětlím: šlo o to, aby psi vydrželi ležet v klidu v blízkosti ostatních - neprve je pokládáme hlavou ke středu, pak zadky... Páníčci zůstávají - leží se "u nohy". Jenže Sirovi se právě nelíbilo, když ztratil přehled nad těmi ostatními, měl tendenci se zvedat a otáčet k nim, bylo mu to evidentně nepříjemné, nechtěl v té blízkosti poslechnout, že má zůstat ležet... Po podstoupení už se zklidnil. Jasně, že to potřebuje dotrénovat, ale nevidím význam v tom ho k tomu nutit zbytečně dlouho. Lehl, chvíli vydržel (zatím ne tak dlouho jako ostatní, ale to přece pro začátky nevadí...), tak proč jít do krajnosti, myslím, že by to bylo spíš kontrapoduktivní... A bylo to jen v tu danou chvíli. Jindy taky zvládá jako ostatní, a včera - to leželi skoro zadky u sebe (i když jen ti dva - ale oni jsou právě na sebe nejvíc vztahovační...), a nebyl problém.

     Tak jak píšu, už je dobře – a díky za naslouchání a rady!!!
     Měj se hezky, užij si víkend a ahoj! Jiřina

 

 

Zpět