Jeden muž měl psa...
Jeden muž měl psa...
Jacques Prévert (v překladu Jiřího Žáčka; z knihy Velké trojhvězdí, nakl. Mladá fronta, 1986)
Jeden muž měl psa
kterému dal jméno Láska
A muž psa krmil
pes mu olizoval ruce
a muž psa hladil choval v náručí
líbal ho mluvil k němu laskavými slovy
a někdy dokonce i štěkal
pro radost
svému psovi
To je můj pes
má láska
říkal muž
To je můj člověk štěkal Láska
Ale jednou
jednoho škaredého dne
povšiml si muž jisté úměrnosti
Když sám jím jen to nejlepší
dám psovi místo masa kosti
Ach jestli na to přijde
uteče mi
ach a já ztratím svého psa
svou lásku
a zůstanu sám na celičké Zemi
Radši ho zabiju
a sním
a tak ho nikdy neztratím
Zabije psa
a jí
ale dřív než ho sní
vyskočí zpod stolu
psí přízrak
a muž mu jako vždycky mechanicky
hodí kost
ale psí přízrak
se cítí dobře ve své nové podobě
a kostí
má už dost
Pohlédne na muže
skočí a sežere ho
vyběhne ze dveří
vrávoravým krokem
Láska živý jako dřív
se svými zvyky se svým tělem
a Láska běží
běží do města
za novým pánem za přítelem
kterého chce mít rád
a láska běží aportovat
láska běží dát se hladit
láska běží dát se mlátit
láska běží dát se zabít
láska běží trhat
rdousit
rvát.