Jak jsme prožívali našeho prvního CACe

Pátek večer:

     Dokončovala jsem přípravy na zítřejší brzoranní start na cestu na klubovou výstavu do Rožnova pod Radhoštěm. Tentokrát byla hlavní motivací pro účast nutnost absolvovat klubovou výstavu pro splnění podmínky pro přeregistraci mezi plemeníky. Když jsme se před časem dověděli, že rozhodcovat bude pan Vladimír Adlt, který má pověst přísného pana rozhodčího, ani jsme si nedělali velké naděje, a celou účast pojali prostě jako nevyhnutelnost vzhledem k uchovnění a spíše doufali, že vyjde počasí, abychom si užili plánovaný výlet na Pustevny.

     Jenže jak tak přípravy vrcholily, začal se mě zmocňovat jakýsi pocit lehké trémy: "A co kdyby přeci jenom...? Jsme sami ve třídě... Pohyb i postoj máme snad natrénovaný - jsme ho přeci pilovali, po té neslavné zkušenosti z Ostravy... Sice jde před námi v mladých zase ten Andrie z Bařické kovárny (přejeme mu úspěch, ale je to opravdu už teď "udělaný" pes, tak by mohl "zkreslovat" pohled na nás o třídu výše...), ale tak co...!" První nápor trémy odmávnut rukou...

      Ale za chvíli zase zaútočil: "Ale kdybysme toho CACe dostali, tak budeme běhat o Klubového vítěze...! A to už by bylo taky něco!" A srdce mi v hrudi začalo být na poplach!

     "Co blbnu!?!" říkám si... "Jedeme kvůli přeregistraci, a najednou to prožívám, jako bysme měli vyhrát aspoň BOBa, když ne celou výstavu! A to jsme ještě ani nevyjeli z domu...! Klid - však ono to nějak dopadne..."

Sobota:

     Kupodivu v noci mě nechala cestovní horečka spát, takže vstávání ve čtyři ráno ani nebylo tak problematické, jak jsem se obávala, vzhledem k tomu, že jsem usínala někdy těsně před půlnocí... Cesta probíhala v klidu, bez bloudění, dorazili jsme v čas a v pohodě.

     Majitel našeho lehce obávaného konkurenta Andrieho by to asi o jejich cestě napsat nemohl, protože včas přijet nestihl, ale naštěstí ne zase až tak pozdě, aby o výstavu přišel - chovatelka domluvila s panem rozhodčím, že bude posouzen po všech ostatních psech, že se prohodí třídy - takže my se Sirem byli shodou okolností v kruhu jako vůbec první...

     Pan rozhodčí se velmi pochvalně vyjadřoval k tomu, že Sir si jím bez problémů nechal prohlédnout zuby, osahat, co bylo třeba :-) - dokonce, když viděl, jak snášenlivý je to pes, vzal si měřidlo kohoutkové výšky, aby si prý "vzal míru" na ostatní, kteří by tak snášenliví nebyli... Trochu mě tím překvapil, ale Sirovi to bylo jedno... :-)

     Pohyb i postoj se nám zadařil, i když mohlo to být i lepší, protože pan rozhodčí se zmínil o volnějších loktech, ale jinak prý mu nemůže vytknout nic, než bílou v límci! Velmi mě svým hodnocením potěšil, a když nám podával ruku se slovy "Gratuluji - CAC!", byla jsem v rauši! Paráda! A vůbec - proč má pověst přísného, když je tak milej - a dal nám CACe!!! ;-) Dokonce při focení už s medailí a pohárem (a čtyřkilovým balením Happy Dogu...) se ke mně lehce přiklonil a říká mi: "A dívejte se na mě... Jsme šťastní!!!" No musela jsem se smát, a říct mu, že je milej... Protože opravdu byl...! Právě v tyto chvíle vznikaly následující fotky (fotografem byla Veronika - naše chovatelka, která je později s úsměvem označila za mé "koketní"... :-)

     Sledovala jsem ještě co možná nejpozorněji i předvedení ostatních 16 aplíků, kteří se výstavy účastnili, a řekla bych, že i oni mohou být povětšinou s výsledkem spokojení, padaly téměř samé Výborné, tituly, bych řekla, že pan rozhodčí také nešetřil... Koneckonců - celkové výsledky budou brzo pro všechny k nahlédnutí na klubových stránkách... a naše další fotografie z výstavy zařadíme do galerie na Rajčeti, jak je jen budeme mít k dispozici... (pozn. stalo se tak 27. 6. 2012 - album Červnové fotky).

     Po takovém krásném výsledku naší "povinné" výstavy jsme se vydali trochu si odpočinout (a uklidnit se...) mimo areál campu, kde se výstava konala. Podél řeky Bečvy, ve které se Sir vykoupal, jsme po cyklostezce cca po půl hodince došli na kraj golfového hřiště, kde se panička natáhla na lavičku a na chvíli zavřela nedospané oči... Na odpolední svod plemeníků a závěrečné soutěže jsme se přišli dívat odpočatí a dobře naladění...

     Běhu o Klubového vítěze jsme se účastnili s pocitem "tak teda jdem, když tam máme být...", a s pocitem hrdosti jsme si ho užili, i když bylo jasné, že starší psi mají rozhodně na nás navrch... Ale z boje neutíkáme, a to ani tehdy, když se divíme, že vítězíme... :-) Předvedení se nám opět prý povedlo, takže úspěch...

     Perlička: Po úplném ukončení výstavy jsem šla, že konečně nechám zapsat výsledek do PP, a jak tak kráčím se Sirem k autu, že ho tam odložím a vezmu PP, slyším z reproduktorů: "Jestli tu ještě někde je majitel psa katalogové číslo 2, ať se dostaví k závěrečnému kruhu - vytratil CACovou kartičku...!" No řekněte: Nejsem trdlo?! První titul, a já ho vytřepu ze složky!

.........................................

     Večer jsme ještě na přednášce dostali odpovědi na otázky týkající se DNA profilů psů a jejich využití v chovu, takže k zisku našeho prvního titulu ten den ještě přibylo několik zajímavých poznatků. Prima den!

Neděle:

     Přespávala jsem se Sirem v autě. V sedm hodin mi udělal "lízací" budíček - a po krátkém venčení a snídani jsme těsně před osmou hodinou vyrazili směr Pustevny. Dle rozcestníku u campu jsme před sebou měli k cíli 10,5 km. Už z loňska jsem věděla, že ke kapli Sv. Cyrila a Metoděje na Radhoši (6,5 km stoupání...) to dáme za cca dvě hodiny, takže až na Pustevny jsem plánovala maximálně čtyřhodinový time. A vše šlo podle plánu, jak dokazuje i tato cílová fotografie pořízená v 9,25 h.

     Na Pustevny jsem to zvládli za necelou hodinku (foto u sochy Radegasta jsme se pro velký počet hlučných turistů ani nepokoušeli tvořit, a raději utekli co nejdál od této nepříjemné skupiny...), a celý návrat do campu jsme pak zrealizovali v ještě o něco rychlejším čase (to už jsme totiž měli přečtené všechny míjené cedule naučné stezky Radhošť... a byli dostatečně navyhlížení po okolí). Počasí nám, výletníkům, přálo, i když mohlo být méně oblačnosti, aby byly hezčí pohledy do dálek, ale Lysou horu vidět bylo, tak proč si stěžovat...!?!

..................................

     Cesta domů uběhla už rychle i přes silný provoz na silnicích; návrat byl "triumfální" - synům se pohár i medaile moc líbily... :-)

..................................

..................................

     Víkend plný událostí, emocí, k tomu nové vědomosti z přednášky, v nohách a tlapkách 20 km, a přesto plno elánu! Kéž by i ti, kteří četli, zažívali spoustu takových krásných dní! :-)